Tož tak, 2022 je pryč a vzhůru do nového roku. Jelikož jsou poslední dobou teploty více než příznivé, zajel jsem včera večer ke kanálu zakrmit si nějaký ten flek. Prut jsem měl s sebou a zůstal jsem tam asi hodinku. Že bych dostal záběr... s tím jsem nepočítal, ale prostě byla nálada chvilku posedět a z malé flaštičky vína jsem ulil do kanálu, ať z té nové sezony taky něco je a nechť se štěstí ve správnou chvíli ke mně přikloní. Sem tam sprchlo, sem tam vyšel měsíc, kdesi v dálce blikaly na druhé straně pípáky, takže jsem nebyl sám.

Kolem poledne jsem na místě činu, počasí stále perfektní a dnes na prutu netradičně method. Prostě mi něco říkalo, že to tam mám dát. Ale kanál nezklamal, je to potfora náladová a neměl jsem ani potah, ani jsem nezahlédnul nějakou aktivitu. Teda zahájení bez ryby? Tak to ne. Přejel jsem na mini pískovnu, zakrmil tři fleky, převázal to na lehkou montáž, abych to zbytečně neplašil a jde se na to. První runda, kdy jsem na každém místě zůstal asi půl hodiny, nic, ale druhá runda a hned na prvním místě po necelých deseti minutách kroužek poskočí... já zírám v neuvěření... pak poskočí ještě jednou a začne stoupat vzhůru a to už na nic nečekám... kontakt. Žádné rejdění se nekoná, rybka se drží u dna a hledá, kam by se schovala... udržet ji na avonu, aby nevjela do rákosí, nebylo úplně bez, musím uznat, že se pere na zimu teda poctivě, až jsem rád, že tam mám návazec z dvacítky. Ale netrvá to ani minutku a je v podběráku. Světlý šupináček, hezky vybarvený. Tak plav ty jeden, mám pocit, že jsme se už potkali minulý rok, podobně světlou rybu jsem tu už chytnul, ale kdo ví. No vida, tak se přeci jen zadařilo. Na to, že máme leden paráda. Balím... po cestě domů se rozpršelo, takže ve správný čas.

A co tedy 2022? Podivný rok to byl. A rychlý. Aspoň mi to tak připadá. Pravda, moc jsem té rybařině nedal. Mám i jiné koníčky a nějak pro mě bylo důležitější lezení, které mám také velmi rád a sport vůbec. Co se týče mého cíle, chytit tlouště přes 60 cm, nepodařilo se, ale dostal jsem se na 57 cm, což si myslím, není vůbec špatné. Velkých kaprů jsem moc nechytil, ale zato mě kanál obdaroval krásným amurem a když se teď dívám zpět, tak jsem vlastně s minulou sezonou moc spokojen. Nové cíle si žádné nedávám, nechám, ať rozhodne náhoda. Jen ta parma, svatý Petře, ta by moc potěšila...

Tak ještě jednou všem jen to nej.

Snažím se dohnat, co se dá, než se úplně ochladí. Takže včera na chvilku u kanálu a opět nové místo - i když ne úplně, minulý rok jsem tady v prosinci vytáhl takového mrňouse kapříka. Seděl jsem tam od sedmi do devíti, bylo to fajn... niikde nikdo, ale nějak se vytratily i zvířátka... dřív se na mě přišla podívat liška nebo sova, tedˇje tu mrtvo. Neva, aspoň se snažím zdokonalovat ve focení, modelem mi dnes stojí vysoko na nebi měsíc v úplňku... snad se na mě nepřijde podívat sám profesor Lupin. A ryby? Strategie byla promyšlená: rozemleté levné boilies na zákrm a ořezaná kulička obalená těstem pod háčkem. Sice to jednou zahrčelo, ale zásek šel do prázdna, tak nevím, co to bylo...

Dneska kolem čtvrté u říčky... jdu až úplně dozadu, je to od auta jen asi 15 minut, ale vsázím na lenost svých kolegů. No a vyplatilo se, je tady z kamenů postavený splav, sedím asi třicet metrů pod ním. Na háček jen dvě zrnka z plechovky a zakrmuju dvě tři hrstičky. Na špičce jsou vidět celkem rychle nějaké pohyby a netrvá to dlouho beng! je tam. Rybka se drží v proudu, odpor věru docela velký, sem tam škubne hlavou... jelikož se jízda nekoná, tipuju na tlouště. Asi minutku se přetahujeme, pak je pantáta vynesen v podběráku na trávu a proběhne obvyklá procedůra... 54 čísel... jo to jde, trochu tmavší, moc pěkná rybka... můžu to rovnou zabalit. Ale to by bylo moc rychle, takže se jen přesunuju na úplně malou říčku jen asi tři sta metrů opodál. Moc hezky to tady vypadá, ale stmívá se a tak jsem ani nenahodil, možná příště. Ukolébán vizí skoro nedotčené přírody jsem hádejte co... správně, ztratil úplně novou vidličku... to už je druhá za necelé dva týdny... ach jo...

Poslední dva dny mi nebylo moc fajn, ale i tak se rozhoduju ve středu večer pro rychlou vyjíždku ke kanálu a zakrmit si flek z minula. Budíček pak ve čtyři ráno a hajdy na ně. No, už je docela zima, teploměr ukazuje čtyři stupně... Zkouším peletu máchanou v lososáku, ale nic. Později to přehodím a dávám tam peletu máchanou ve švestkovím dipu. Skoro hned po náhozu sebou špička párkrát cukne, naviják jen trochu zavrčí, ale zásek jde do prázdna. Zkouším to hned znovu, ale zřejmě jsem je nějak vyplašil... sedím tam asi do osmi, ale ani špička se nehne. Takže příště asi jiný flek. Mám tedˇ před zimou nápad zkoušet to trochu jako na feeder a prohledat úsek, který se táhne asi 300 metrů nalevo ode mě. Všechno zjemnit - návazec, háček, menší nástrahy a zkusím krmit jen rozemletým zbytkem pelet a boilies plus nějaké plavačkové krmení. Uvidíme, jestli rybky najdu. A když ne, tak nevadí, i tak je líp sedět na rybách, než doma u počítače.

Pravda koníčků mám mimo rybaření ještě několik, ale když jsem se zamyslel nad tím, jak jsem se tomu mému čudlaření tenhle rok věnoval... no nejvyšší čas to trochu dohnat. Takže včera večer jsem si jel sednout ke kanálu, ale jen na chvilku, hlavním cílem bylo zakrmit. Tentokrát volím jiná místa a taky jiné parkoviště, na tom minulém se mi to moc nelíbilo. Seděl jsem asi do půl desáté. Neměl jsem ani potah, ale viděl jsem krásný bolid - tak snad dobré znamení. Budíček o půl čtvrté a o půl páté už mám na prvním místě nahozeno. Mám s sebou čajík a tak pomalu usrkávám a přemýšlím, kde jsem tady už něco chytnul a pozoruju hvězdy. Není jich tu vidět tolik, jako když jsme byli minulý týden na dovči v Krušných Horách, ale stačí. Věje jihovýchodní větřík a věru, ani čaj mi moc nepomohl, jak tam tak sedím, cítím, že to nebude trvat dlouho a usnu. Ani ptáček, ani myš, jen vzdálené dunění dálnice. O to razantnější je efekt záběru. Pin se rozhrčí takovým způsobem, že sebou leknutím trhnu. No vida, tak ještě koušou. Proutek je ohlý pěkně, ale cítím, že žádný obr to nebude. Rybka podnikne jen jeden výpad, kdy ji musím popustit a pak už to hezky pomaličku dotahuju, až je jen pár metrů přímo přede mnou. Čelovku mám furt zhaslou, kdo ví, co se stane, až ji zapnu... Tak, podběrák do vody a trochu světla, ale rybka se jen snaží dostat ke dnu, na nějaký výpad už jí zřejmě nezbývají síly. Dostávám ji zpět nahoru... lysec... ještě se párkrát převalí a hotovo. Rychlá procedůra jako vždy, necelých sedmdesát čisel a těsně pod sedm kil, jen blesk mi nějak blbne, takže fotky nic moc, co už, nechtěl jsem to štelovat s rybou na břehu... tak plav. Chvilku pak zkouším druhé místo, tady jsem zakrmoval i kvašenou kukuřicí. Už ani nevím, jak dlouho jsem ji ve sklepě měl, ale smrdí to jak bolavá noha. Moc se mi to nelíbí, minulý i tenhle kapřík přišly oba na peletu, s kukuřicí si dám pauzu. Po půl hodině bez známek nějaké aktivity balím a jedu domů. Až doma zjišťuju, že jsem tam já trouba zapomněl vidličku... no jo no, i tak to bylo fajn.

Dnes mám volno a udělalo se moc pěkně, teploměr ukazuje 21 stupňů, to by byla škoda nevyužít. Tentokrát věnuju přípravě trochu více času... nedávno jsem zase něco hezkého před spaním četl a vzpomněl si, jak jsem kdysi lovil na pelety. Posledních pár let jsem snad nepoužil nic jiného než kukuřici z plechovky nebo kvašenou, tak by to mohlo za pokus stát. Mám doma nějaké dozičky, tak do nich dávám trochu pelet a zakápnu to nějakým tím smrádkem. 

U vody je překvapivě klid, na slunku teplo, pivko chutná, mám nahozeno, co víc si přát. Po asi dvou hodinkách dokrmuju a přehazuju. Za další půl hodinky se ozve krátké zamručení, ale to je všechno. Dopínám vlasec a čekám. Za dalších deset minut se pin krásně rozhrčí a já mám po dlouhé době na prutě hezkého kapříka. Cpe se furt někam doleva a to tak vehementně, že mu raději povoluju. Nevidím tam, jen podle toho, jak sem tam přebrnkne vlasec, odhaduju, že se tam někde snaží zamotat do leknínů. Ale nic netrvá věčně a ta naše přetahovaná se pomalu přelívá v můj prospěch, až mám milého kapříka jen pár metrů přede mnou, kde ho nechávám, ať se vyblbne. Tentokrát podebírám na první pokus. No a pak rychlá procedůra jako vždy, akorát nevím, v jakém pomatení smyslů jsem z vercajku vyřadil váhu, takže na necelých osmdesát cenťáků odhaduju těsně pod deset kilo. No panečku, konečně zase fešná rybka. Slunce se pomalu chýlí k obzoru, ještě to dokrmím a mizím domů. Paráda, snad se sem ve čtvrtek vrátím.