Nejen rybami je člověk živ, trochu oddechu od koníčků a od práce určitě neuškodí, a tak jsme vyrazili užívat zimní radovánky. Počasí neskutečné: dole v údolí jaro, nahoře zimní pohádka s podmínkami na lyže vcelku ideální, jídlo a servis jako vždy bezchybné a pivo krásně napěněné a vydatné a výhledy monumentální. Bude se mi stýskat, tak zase za rok milé Alpy.

K lančmítu jako nástraze mě přivedla anglická literatura. Často je tam zmiňován ve spojitosti při lovu parem nebo tloušťů. A i když je v dnešní době v obchodech nebo na netu k dostání nepřeberné množství pelet, boilies a nevím čeho všeho možného, někteří rybáři na něj doslova přísahají. Je pravda, že za ty léta, co se na něj chytá, přesvědčil určitě hezkou řádku ryb. U mě zatím bodoval párkrát, většinou to byli tloušti, ale nějak jsem si k němu našel cestu a tak se jen málokdy vydávám k řece bez něj. Za tu dobu, co ho používám, jsem nasbíral nějaké poznatky a tak se tady podělím.

Takže za prvé: příprava. Jak je z obrázků poznat, trošku si pomáhám různým kořením. Je určitě možné zvolit tenhle postup i s nějakými kaprařskými esencemi nebo boostry, ale to jsem zatím nezkoušel. Moje nejoblíbenější kombinace je curry a česnek, hned za ní pak obyčejná červená paprika nebo chili. Jak je na prkénku vidět, nakrájím jeden lančmít na různě velké kostičky. Ty pak rovnoměrně rozdělím asi do čtyř sáčků, přidám koření, protřepu a uložím do mrazničky. Naprosto jednoduché a kombinací nekonečně. Do mrazničky si takhle připravenou nástrahu ukládám ze dvou důvodů. Za prvé toho není v sáčku moc a když se po práci rozhodnu pro rychlý pokus, než jsem u vody, je všechno hezky rozmrzlé. Za druhé díky zamrazení a rozmrazení se aroma dostává více dovnitř a nástraha je tak ve vodě déle voňavá a v tom lepším případě pro ryby i více atraktivní. 

Za druhé: nastražení. Poslední fotka ukazuje jak by to přibližně mělo vypadat. Pokud má někdo pochybnosti, zda tohle soustíčko přežije nához, může do obloučku mezi háček a nástrahu zasunout malý kousek nějakého stébla. Nastražení na vlas pod háček je také možné, ale musím upozornit, že je pak problém pokud jde vodou nějaký nepořádek nebo traviny, nemluvě o kamenech na dně... Na obrázku je háček velikosti 8, teď v zimě dávám i velikost 10 a kostičku také raději menší. Pokud se rozhodnete chytat na lančmít přímo bez úpravy, pak určitě stojí za pokus nakrájet si tyčinky a z nich pak ulamovat, nástraha je taková odrbaná a vypadá přirozeněji. To jde ostatně udělat i s naší upravenou nástrahou, stačí prsty nebo nehtem rohy a hrany opatrně "odrbat".

A za třetí: vnadění. Tady bych radil velmi opatrně. Lančmít je dost vydatný, takže méně může znamenat opravdu více. Také je docela lehký, někdy je třeba vnadit hodně proti proudu, jelikož než klesne, může být o pár metrů dál, než naše nástraha na dně. Osobně se mi nejvíc osvědčilo obyčejné feederové krmítko nebo takzvaný baitdropper. Je možné decentně provnadit i pomocí PVA šňůrky - najdu si příhodný kámen, navleču na PVA šňůrku několik kostiček, přivážu ke kameni a opatrně vhodím kousek nad místo, kam chci nahodit... jednoduché a účinné.

A to by bylo asi tak všechno. Mně se na téhle nástraze hlavně líbí, jak se dá rychle napasovat na různé situace. Jelikož patřím k těm, kteří vysedávání moc nemusí a raději brousí kolem břehů a spekulují, je to pro mě spolu s pečivem nej nástraha. Je pravda, že na pečivo chytám asi nejvíc a mám na něj pár pěkných tloušťů, ale parmy bych se asi nedočkal. A tak, když už mám nějakého toho tlouštíka na kontě, přezbrojím a zkouším. Stále věřím, že se jednou stane něco nezapomenutelného... 

 Veselé a hlavně hezké Vánoce a šťastný nový rok všem. 

Tak. Tři týdny uběhly jako voda. Jelikož nás kopce baví, vrátili jsme se do Berchtesgádenských Alp. Menší komplikace nám sice znemožnili pravé "alpin wandern", ale i tak to byla bomba. K rybám jsem se nedostal - docela ostuda, známá a vyhlášená říčka Traun mi tekla skoro pod nohama. Muškařskou výbavu jsem s sebou sice neměl, ale nebylo by špatné zkusit poškádlit místní potočáky. Neva, třeba příště. Zážitkem byl určitě i tlustý bobr v odvodňovacím příkopu blízkého rašeliniště, šinul si tu kupředu s větévkou vrby v hubě a nám nevěnoval ani trochu pozornosti. Anebo byl na tůristy zvyklý a nebo měl dostaveníčko s paní bobrovou, kdo ví. Pak rychlý přesun do jižních Čech a tady už to bylo hlavně o pohodě, klidu a taky nějaké ty ryby... znovu jsem si po dlouhé době šáhnul na lína - dokonce tři kousky a nějaké ty kapříky jsem taky polapal. Když jsme si to tam projížděli, tak opravdu za každou zatáčkou rybník, fakt rybářů ráj. I ten náš byl jen, co by kamenem dohodil na konci přilehlé zahrady. No a pak přesun do Beskyd, setkání s celou rodinou, grilovačky, pivko a pohoda. Jojo, moc fajn to bylo. Přeji všem, aby taky měli bezva prázdniny a užili si, jak se dá.

Ale teď už zase přemýšlím nad mým milovaným kanálem... nebo že by raději řeka? Nevím proč, ale táhne mě to na jedno místo, moc moc pěkně tam je...že by instinkt? Mám tedy poslechnout? 

Naordinoval jsem celé rodině úplnou pauzu a vyrazili jsme si užívat. Brodili jsme se sněhem, jezdili na lyžích, vysilovali se do úmoru na lezeckých stěnách, váleli se v lázních, pili místní dobré a silné pivko a jedli, co to jen šlo. Měl jsem s sebou sice nějakou rybářskou literaturu, ale nakonec jsem na to ani nešáhl. Byl to nádherný čas a snad se to pako Putinovo uklidní a zase si to zopákneme. 

Zpátky doma a jaro je tady, čeká mě sice náročný měsíc, ale snad se na ryby dostanu.