Dnes mám volno a udělalo se moc pěkně, teploměr ukazuje 21 stupňů, to by byla škoda nevyužít. Tentokrát věnuju přípravě trochu více času... nedávno jsem zase něco hezkého před spaním četl a vzpomněl si, jak jsem kdysi lovil na pelety. Posledních pár let jsem snad nepoužil nic jiného než kukuřici z plechovky nebo kvašenou, tak by to mohlo za pokus stát. Mám doma nějaké dozičky, tak do nich dávám trochu pelet a zakápnu to nějakým tím smrádkem. 

U vody je překvapivě klid, na slunku teplo, pivko chutná, mám nahozeno, co víc si přát. Po asi dvou hodinkách dokrmuju a přehazuju. Za další půl hodinky se ozve krátké zamručení, ale to je všechno. Dopínám vlasec a čekám. Za dalších deset minut se pin krásně rozhrčí a já mám po dlouhé době na prutě hezkého kapříka. Cpe se furt někam doleva a to tak vehementně, že mu raději povoluju. Nevidím tam, jen podle toho, jak sem tam přebrnkne vlasec, odhaduju, že se tam někde snaží zamotat do leknínů. Ale nic netrvá věčně a ta naše přetahovaná se pomalu přelívá v můj prospěch, až mám milého kapříka jen pár metrů přede mnou, kde ho nechávám, ať se vyblbne. Tentokrát podebírám na první pokus. No a pak rychlá procedůra jako vždy, akorát nevím, v jakém pomatení smyslů jsem z vercajku vyřadil váhu, takže na necelých osmdesát cenťáků odhaduju těsně pod deset kilo. No panečku, konečně zase fešná rybka. Slunce se pomalu chýlí k obzoru, ještě to dokrmím a mizím domů. Paráda, snad se sem ve čtvrtek vrátím.