Tak nějak mi to furt nevycházelo, nejlíp bylo včera - větrno, krásně slunečno, prostě radost si jít někam sednout a trošku po tomhle týdnu vydechnout. Jenže to zase neklaplo a tak jedu až dnes. Předpověď počasí hrůza a armagedon, ale co už, nějak bude.

Po příjezdu ještě chvilku svítí sluníčko a viděl jsem pár srnek, husy, dokonce čmelák kolem mě proletěl. Prostě jednou je příroda vzhůru, tak je jí očividně jedno, kolik je právě stupňů. Já jsem nabalený dobře, tak snad to pár hodinek vydržím.

Strategie furt stejná, zakrmil jsem úspěšné fleky z minulé návštěvy a asi po hodince (i s krásnou sněhovou bouřkou k tomu) se vydal na protilehlou stranu, kam hnal vítr vlny. Netrvalo to dlouho a přišel záběr... bohužel něco nebylo, jak mělo a sekám do prázdna. Nevadí, za dalších deset minut znovu záběr, jen takové cukání vlascem, ale tentokrát je tam... zajímavé, v tom největším větru a nejhustším sněžení... a zase lysec... z téhle vody už čtvrtý... tak rychle fotku a čau. Procházím střídavě další místečka, ale nic. Až asi kolem půl šesté zakrmuju kukuřicí jen dva metry od břehu úplně vlevo od místa, kde jsem lapil dnes toho prvního. Dávám tomu asi patnáct minut a pak nahazuju... tedy spíš to tam pokládám. Po pár minutách přichází krásný záběr i s hrčáčkem. Kapřík už se pere trochu víc a hledá, kam by zajel. Nikam ho nepouštím, a tak se ukazuje brzo u hladiny. No vida, první šupináč. O něco delší, než ti lysci, ale nízký a vypadá, jako by se někde porval nebo co. Tak dík a plav ty jeden. Kolem půl sedmé balím, je mi kosa -  auto ukazuje jeden stupeň. Po cestě domů koukám, že někde na polích ještě leží sníh.