Kapry chytám rád. Menšího kapříka vezmu občas domů, ať mají i ostatní užitek z toho, že jsem tak trochu na hlavu... větší jsou pak na udici úctyhodní soupeči a některé souboje zůstávají uložené v paměti dlouho... navíc mé poslední úlovky byly vpravdě královské, tak si to nechci kazit.

Táhne mě to k řece.

Zatímco kapříků už mám na kontě docela hodně, parmu ani jedinou. Ať jsem bydlel, kde jsem bydlel, nějak to nevyšlo. A nebo tam nežily, a nebo jsem na to šel zřejmě nesprávným způsobem... prostě a jednoduše, nebylo mi zatím přáno. O to více mě tahle ryba fascinuje a sem tam to zkouším. Jednu hezkou řeku mám asi 30 km od domova. Parmy tam jsou - odlovem je to vědecky dokázáno. Bohužel je tam i dost kormoránů, kteří to tam doslova plení - i tak může vypadat bezhlavé ochranářství v praxi. Tím, že se bezmyšlenkovitě chrání jeden druh, druhý pak pod náporem prvního doslova kolabuje a z míst, které byly dříve jeho domovem, mizí. Co už, nezbývá tedy mnoho času, snad aspoň jedna tam na mě někde čeká. 

Usek řeky, který jsem si vybral, začíná kousek za vesnicí Sermuth a pokračuje až skoro k vesnici Kössern. Je to takový malebný koutek, jak ukazuje první fotka, na některých místech i s kouskem romantiky starých časů... navíc je zde vše, kde by se mohly parmy zdržovat - hlubší táhlejší místa, rychlejší místa s velkými kameny uprostřed proudu, i rozsáhlé mělčiny, kde není víc než 30 cm celkem svižně proudící vody. Poobracel jsem pár kamenů a skoro na každém jsou přilepení malí šneci a jiné pochutiny, takže rybky se tu mají určitě dobře. Bohužel zde nejsou žádné překážky ve vodě jako např. padlé stromy nebo jejich převislé větve sahající až do vody, což je škoda - právě takové místa skýtají rybám výborný úkryt a určitě stojí za pokus.

Při poslední výpravě jsem chytnul nějaké tlouště, a pak, bylo to už večer, došel jsem k rozlehlejší mělčině. Silný proud je na tomto místě soustředěn těsně u protějšího vysokého břehu, zato na mé straně dojdu doprostřed řeky jen v gumácích. A pak se to stalo, dvě ryby, poplašené mou přítomností, vyrazily provázeny mohutnými vlnami jen pár metrů po proudu ode mne pryč... tak tohle nebyli tloušti.... zajímavé... že zrovna tady... je tu vody ani ne po kolena. Misto jsem prokrmil a nahodil. Byla už tma, když se špička prutu prudce ohla a nic... I když jsem tam seděl až do půl druhé v noci a mezi padajícimi meteority poprosil svatého Petra, ať mi tentokrát pomůže, záběr už nepřišel.

Druhý den jsem došel k závěru, že budu muset můj přístup trochu přehodnotit. Doteď mi to i tak nějak bylo jedno, co chytím - hlavně že je tam hezky a odpočinu si. Jenže mám takový pocit, že pokud si chci sáhnout na parmu, nastal zřejmě čas věnovat se téhle rybě trochu intenzivněji.

Nejlepší by bylo najít ryby a pozorovat je, podle toho pak zvolit správnou taktiku. Jenže jediné ryby, které jsem měl možnost pozorovat, byli tloušťi, po parmách ani památky. Na některých místech je řeka široká i třicet metrů a to už o nějakém pozorování nemůže být ani řeč, protože i s polarizačkami prostě od určité vzdálenosti není vidět vůbec nic. Mám tedy dvě možnosti. Pokud mi můj rybářský instinkt velí a rozhodnu se chytat na nějakém místě, které se mi prostě zamlouvá, pak zkusím založit krmné fleky vždy pár metrů od sebe po celé šířce a určené délce řeky a tyhle fleky střídavě prochytávat. Druhá možnost je přesunovat se stále, tedy být velmi mobilní a ryby hledat, i když to může trvat spoustu času. Určitě je lépe chytat hodinu času na jistotu, než obětovat deset hodin chytání pro nic, ale tak i tak, aspoň poznám řeku víc a třeba zažiju znovu podobné setkání.

Další plánovanou vycházku už tedy na ostro. Nechci nechat nic náhodě, takže dávám nový kmenový vlasec, nový návazec, nový háček. Teď ještě popřemýšlet a zvolit správnou strategii. Velmi rozšířenou a určitě i účinnou technikou chytání na řece je feeder. Ale mě láká vyzkoušet postupy anglických specialistů jako jsou Tony Miles nebo Fred Crouch. Jsou jednoduché a pokud je člověk trpělivý, určitě i účinné. Rozhoduji se pro metodu partiklu, který leží na dně a na něm bude presentována odlišná nástraha. Jako partikl volím vařené konopí a jako nástrahu luncheon meat. Celkem větší háček (6) a pořádný kus masa... to by mělo fungovat spolehlivě i dnes. Maso je mozne ještě doupravit tím, že se navoní nějakým kořením nebo esencí. Já se rozhoduji pro česnek - maso nakrájím na větší kostky a uložím spolu s pár rozlisovanými stroučky česneku do sáčku, celé si to pak jeden nebo dva dny odpočine v ledničce. Konopí mám uvařeno, nástrahu připravenou. Víkend je už blízko, teď se jen modlit, aby vyšlo i počasí. Snad to tentokrát klapne.