Budíček o půl čtvrté... hmm, chvilku ještě ležím, ale nakonec se vyhecuju a vstávám. Hodím do sebe kafčo, věci jsem si přichystal už včera, takže ještě zoubky a hurá k vodě. Přemýšlel jsem dlouho, kam si sednu tentokrát. Moje staré místečko to ale nebude, je čas na změnu. Podjíždím kanál a vylezu jen s pár věcma přímo naproti vesnice, jen voda nás dělí. Je asi půl páté. Zakrmuju kvašenou kukuřicí, ještě jednou všechno kontroluju a šup tam s tím. Jiný háček, jiný způsob uvázání, pod háčkem 3 zrnka... snad mi to přinese štěstí. Po pár minutách bloumám nahoře na hrázi, vyčkávám ten správný okamžik... nebe dává tušit krásný východ slunce. Mezitím objevuju ještě jedno nenápadné místečko zhruba o padesát metrů dál. Nahážu tam něco kukuřice a pak už jen sedím u prutu a vychutnávám si čaj... ten přichází opravdu vhod, trochu jsem to podcenil, je docela zima. Po hodině, kdy se nic neděje, se přemísťuju na druhé místečko. Sám něco zakousnu a přemýšlím u toho nad dnešní taktikou. Zřejmě to začnu takhle praktikovat častěji, jsem hodně nalehko, každému místečku dám hoďku a takhle budu putovat po větru, až něco chytnu nebo mě to omrzí... Koukám, že vlasec je nějaký povolený, chci dotočit pinem a tak ho znovu vypnout, ale k tomu už se nedostanu. První výpad končí po třiceti metrech. Ryba si bere vlasec tak vehementně, že se ani nesnažím ji příliš silně brzdit. Jediný menší trs leknínů asi dva metry od břehu po mojí levé ruce by mohl být problém... ale ryba se stále drží asi v prostředku kanálu, střídavě nahoře, střídavě dole, takže zůstávám klidný. Už jsem viděl i olůvko, ale rybu ne. Mohl by to být i amur... sem tam se mi podaří dostat rybu jen na pár metrů ode mne, aby zase vyrazila s takovou silou, až moje fantazie začíná pracovat na plné obrátky... to bude obr! Po dalším výpadu se mi daří rybu přitáhnout jen asi na dvě délky prutu a konečně vidím, s kým mám tu čest. Tak kapr, pěkný, ale jak je opravdu velký, ještě říct nemůžu. Strkám podběrák do vody schhhhhhhhhhhhh a je zase někde uprostřed. Tak ještě chvilku. Cítím, jak jsem unavený, nevyspalý, ale nikam spěchat nebudu (v duchu vidím ztrátu hezké ryby asi dva týdny zpět, to jsem byl taky netrpělivý...). Ale kapříkovi dochází šťáva taky. Párkrát ještě projede zleva doprava a zase zpět, až ho dostávám nahoru a lokne si ranního vzduchu. Podběrák mám připraven a všechno klapne hned napoprvé. Fantazie. Nádherný lysec, velmi kompaktní ryba, bez jediné šupiny. V němčině těmhle kaprům říkají lederkarpfen. Fotit se moc nechce, takže putuje rychle zpět. Dík kámo, to byl teda boj. Beru pak kýblíček a zakrmuju si flek asi o dalších padesát metrů dál. Sedím tam do půl osmé, až mě nakonec mokrého a zkřehlého vyhání vytrvalý déšť. V autě po cestě zpět při zapnutém topeni (venku je 17°C, ale je mi prostě zima...) sumíruju: tři hoďky u vody, jeden záběr, jedna ryba (ale jaká!), no, dnes se zadařilo.