Ve středu celý den pršelo a Katja měla volno, takže na ryby ani pomyšlení. Ale dnes je to jiná. Kolem desáté jsem na místě. Než jsem minule opustil bojiště, putoval tam zase kýblíček partiklu. Teď jsem si místečko prohodil vařenou kukuřicí, pod háček osvědčené dvě zrnka a šup tam s tím. Netrvá to dlouho a na místě se objevují bublinky, ale záběr nepřichází... Až asi za hodinu vytahuju cejna a to bylo vše. No teda, docela zklamáni... balám. Přemítám, co bylo špatně. Možná, že nic... možná, že úplně všechno. Teď už je to jedno.

Večer jsem kolem osmé zase na místě činu. Pozoruju vodu a znovu přemýšlím, co možná dělám špatně. Z dumání mě vytrhne hrčák... na to, že má ten kapřík maximálně tři kila se pere šíleně, ale nakonec to vzdává. Rychlá fotka a čau. Sedím ješě asi hodinku, ale nic nepřichází, klasika. Tak to byl můj týden. V pátek, sobotu a neděli se už na ryby nedostanu. Cílová ryba velký kapr nebo amur se nekonala, ale stejně jsem měl zřejmě víc štěstí než rozumu a chytl jiné krásné ryby. Přesto se však vkrádá rozpačitý pocit, věnoval jsem tomu dost času, pravidelně krmil a věřil... a přece se voda zase ukázala v úplně jiném světle. Abych pravdu řekl, nejsem z toho vůbec rozumný. Co už no, jsem prostě houby rybář, zřejmě mi unikají určitě souvislosti, které asi ani nevnímám...  Tak zas někdy vy potfory slizký.