Kolem deváté jsem na místě. Bez zakrmení nahazuji jen dvě zrnka kukuřice pod háčkem. Ani ne pět minut RRRRRRR, je tam. Stálý souvislý tah dává tušit, že tentokrát to nebude zadarmo. Zkouším rybu přitáhnout více ke mně, kupodivu to jde dobře, ale v travinách nastává peklo. Kapr se snaží zavrtat vší silou do rostlin v okruhu asi čtyř metrů. Zřejmě jsem si toho nebyl vědom, ale o co více se kapřík snažil vymanit z nadvlády té neznámé síly, která ho táhne ke břehu, o to více jsem pravděpodobně stupňoval tlak. Proutek je už dost ohlý, kapřík teď vyrazí mohutným výpadem z travin ven na volnou vodu. Vidím to znovu a znovu: jedno, druhé, třetí máchnutí velkou ocasní ploutví a ozve se onen strašný zvuk, který připomíná prásknutí bičem... Jen stojím a koukám tam, kde ještě před chvílí byl... tohle bolí. Prostě jsem to přepálil... měl jsem ho nechat, vždyť tam nic nehrozilo... jsem to ale vůl. Ještě asi hodinku sedím, ale je mi jasné, že po tom rámusu je to tak poplašené, že to nemá cenu. Než odjíždím, putuje do vody zase celý kýblíček vařeného partiklu.

Kolem páté večer jsem zase na místě. Doma jsem dostal povolení, takže plánuju, pokud se něco nepokazí, tady zůstat přes noc. Všechno připravuju, mezitím první ryba na břehu - větší plotice. Po nějaké době, kdy jsou na špičce vidět jen nesekatelné drbance, přichází silnější záběr a zdolávám úplně prvního lína z této vody. Tahle ryba je tak nádherně vybarvená. Líni patří bezesporu k našim nejkrásnějším rybám. Pak se dlouho nic neděje. Jelikož se nudím, tak se střídavě něčím cpu nebo si čtu. Nebo obojí. Až kolem deváté přichází jízda, je z toho kapřík kolem tří kil. No, snad se to teď rozjede. Ale pin se rozhrčí znovu až těsně před půlnocí. Ryba je hned u hladiny a zdolávání provázejí cákance hned nalevo hned napravo... vidím podlouhlé tělo.... sakryš co je to, mladý amur? Ne, je to candát, regulérně seklý za hubu... to jsou mi věci. Krásných 73 cm. V rozrušení nedávám pozor, aspoň mi to bude ponaučením pro příště. Chci mu vytáhnout háček, ale v momentě, kdy už mám ruku těsně u něj a chystám se ho uchopit, candát trhne prudce hlavou a trčící špička háčku mi rozerve bříško na palci... No super, krvácí to dost. Rybu nechávám v podběráku, jen síťku zatížím velkými kameny, aby neupláchnul. O zbytek se moc nestarám a mažu do auta, musím to něčím přelepit. Ale adrenalin dobrý. Fotky už horší, možná by mi někdo mohl prozradit, jak fotit v noci. Je něco po půlnoci, candát je v saku, palec v obvazu, tak to by bylo. Plán je chytat dál, ale kolem druhé přichází první déšť... takže konec. Balím, candáta beru s sebou. Je z něj oběd, u kterého se nakonec sejdou čtyři generace. No, bylo to velmi dobré, všichni jsme spokojeni a tak to má být.