U vody jsem byl kolem půl šesté, je asi 16 stupňů, pod mrakem, dusno, prostě big fish počasí jak dělané. Neděle večer, čas kdy většina chvátá zpět do města, zítra zase do práce. Já mám v pondělí volno, takže jsem se vydal poklidně opačným směrem. Jestli všechno půjde tak, jak má, zřejmě zůstanu přes noc. Po příjezdu následuje už tradičně pivko. Uklidil jsem si svinčík v bedně s rybářským náčiním (vytekla mi melasa, všecko je ulepené až hrůza). Břehy jsou tu vysoké, přichystal jsem si raději všechno už nahoře u auta a pak opatrně slezl dolů k vodě. Jak to tak pozoruju, v létě se sem budu muset prosekat, zarůstá to tady fest. První nához, dávám šanci zase halibutce. Sám jsem ještě nejedl, vytahuju "oblíbené" rybičky s kusem chleba. Sotva jsem dojedl, špice se rozpohybovala, beng a zásek sedí. Tloušť, něco kolem padesáti cm, celkem slušná rybka. Rychle pár fotek a šup s ním zpět. Druhý nához se mi moc nepovedl, uvažuju, jestli to mám přehodit, ale kašlu na to, nechávám to tak, spíš mám chuť ještě na jedno... ale raději počkám. Je slyšet skřivany a tentokráte pozoruju opravdu chrostíky. Minule jsem totiž viděl něco jiného, chrostíci se z hladiny nelíhnou. Jejich larvy vylézají na kameny nebo traviny na břehu a líhnou se tam. Ale i teď je vidět nejen chrostíky, ale i kvanta všelijakého hmyzu všude kolem. Chrostíci z minula byli menší a rezavohnědí, ti dnešní jsou celí černí a větší, někteří mají snad tři cenťáky. Sekám, záběr takový nic moc, ale byl. Jenže sakám do prátdna. Rozhazuju nějaké pelety na široko a nahazuju znovu, tentokrát jen kousek od břehu. Dnes a včera trochu pršelo. Že by byl někde proti proudu nějaký slejvák, se mi nezdá, voda nestoupá, ani není moc zakalená., ale nějaký ten brajgl ovšem na hladině plave. Větévky nebo tráva se sem tam zachytí o vlasec a špice se ohne, olůvko poskočí. Vždy to tak chvíli nechám, ale pak přehazuju. Sem tam mám i nějaký drbanec, ale čekám na pořádnou hokejku. Proud je přece jen trochu silnější než minule, dávám tedy olovo padesát gramů. Napravo pod stromy něco pořádně šplouchlo, zřejmě se tam hodil kapr nebo že by nějaký dravec? Voda je jako olej, přede mnou se dělají víry, jsou pomalu odnášeny ode mě pryč. Jak tak do vody hledím, připadá mi, že teče pomalu, tak pomalu, že snad i čas teď plyne pomaleji... kdo ví, kolik vody ještě odteče a kolik času uplyne, než poprvé ve svém životě chytím parmu. Kvůli téhle rybě jsem vlastně začal na řece chytat. Že bych ji chytl teď v čase hájení ale strach nemám. Parmy se chystají na tření a jak jsem si přečetl od rybářů, co zasvětili několik let pouze parmám, jen těžko by ji teď někdo hledal na hlubším a zčásti bahnitém úseku řeky. Parma potřebuje čisté dno (písek nebo štěrk), proto se už v časných měsících nového roku stahují právě do úseků s k takovým dnem. Někdy dokonce i pár kilometrů od mist, kde se třeba pravidelně chytají po zbytek roku. Z čeho mám v téhle části řeky větší obavy je sumec, jak mi tu peletu zblajzne, tak to můžu rovnou přešmiknout.

Poslední záchvěvy víkendového běsnění... asi 200 - 300 metrů po proudu zastavuje auto. Praásk! (kolega vláčkař zavřel dveře). Chvíli jsem myslel, že jsou dva, ne, je sám, má prostě telefon hands free a baví se s kámošem o kokotinách, při tom vesele nahazuje. Mluví tak hlasitě, že ho zřejmě slyší všichni tak v okruhu deseti kilometrů. Po očku pozoruju, jestli něco vytáhne. Zkouši to asi 10 minut, pak to balí, nic... že mě to ani nepřekvapuje. Za půl hodiny na druhé straně řeky banda ožralých idiotů, kteří za stálého troubení projíždí pomalu po loukách kolem řeky, že je tam samozřejmě vjezd zakázán je moc nezajímá. Kolega rybář pár metrů proti proudu balí, zřejmě má dost a jde hledat nějaký klidnější flek. Já toho mám kolem desáté v noci taky dost, mimo toho tlouště už nepřišlo nic a tak se přesunuju na nedaleké slepé rameno. Noc je jasná, zařídit si hnízdečko u vody a sedim až do dvou do rána. Vnadím jen kukuřicí z plechovky (ta je i pod háčkem) a vytáhnul jsem celkem tři kapříky tak do dvou kil. Poslední ryba je sumeček americký, jasný signál, že je nejvyšší čas to zabalit. Val mlhy je všude kolem, teplota klesla asi na tři stupně. I tak je noc jasná, měsíc stojí vysoko, sem tam pozoruju vlastní stín, docela kuriozní takhle v noci. Zkouším dělat nějaké fotky noční atmosféry, ale na tohle nestačím. Škoda, je v tom něco magického, jak tady stojím obklopen noční přírodou, i teď ještě v nedalekém lesíku zpívají ptáci, jenom tančící víly chybí. Přesouvám se do spacáku do auta, ještě nějaký drobek k jídlu a dobrou.

Kolem páté ráno jsem vzhůru, déšť bubnuje na střechu auta. A jéje, to se mi vstávat teda nechce. Naštěstí pršet brzo přestává, tak do toho starý brachu. Jdu nejdřív omrknout nejbližší strom a pak na procházku.Zkouším dělat nějaké fotky, baví mě to víc a víc. Pak nahazuji na stejném místě, než jsem šel do hajan. Odhaduju tak pět sekund a byl tam. Zase kapřík kolem dvou kil. Bojuje hezky, chvíli si říkám, že by mohl být i větší, ale není. Balím to, jedu zpět na řeku. Proud nabral na síle, po hladině jdou sem tam i chuchvalce pěny. Zlom nechávám tedy být a jdu až za stromy. Na druhý nához pozoruju, jak se vlasec střídavě napíná a povoluje... následuje zásek a je tam. Krásný říční cejn kolem 60ti cenťáků, krásnej. Pár fotek a čau. Pod stromy je asi třicetimetrový úsek, který se ze břehu nedá chytat. Rozdělávám nějaké krmení s tím, že zkusím ryby přilákat ke mně. Mám sice nějaké potahy, ale ryba už nepřijde. Tedy na řece konec. Rozhoduji se pro rychlou akci a jedu zpět na slepé rameno. Potichoučku jsem se přikradl k vodě, kukuřice je ještě pod háčkem, tak rovnou nahazuju. Ani nestačím našroubovat na ručku hlavu podběráku a už tam visí. No, táhne pěkně. Cítím, jak se snaží zamotat do rostlin u dna, ale na tohle je ještě brzo. Později v létě je to tady tak zarostlé, že jen na málo místech propadne nástraha až ke dnu, teď je ale situace jiná a tahle finta nefunguje. Kapříka vyvádím a podebírám jen hlavou podběráku, kterou držim v ruce. Má asi 2,5 kg a jede se mnou. Chytám mu ještě brášku kolem 1,5 kila, ten jede taky se mnou. Doma je čistím a porcuju, dělám polívku a zítra bude oběd pro babičky a dědu, už nějaký čas poptávají, tak snad jim bude chutnat.