Říká se do třetice všeho dobrého. Včera mi nebylo úplně nejlíp, raději jsem zůstal doma. I když jsem dnes ráno radostí z postele nevyskočil, přece jen to bylo lepší. Katja má dneska taky volno, takže byla na programu práce na zahradě. Činil jsem se a tak mě pustila na pár hodin k vodě. Už po cestě jsem si uvědomoval, že jsem dost rozrušený. Jak moc ale, jsem se mohl přesvědčit, když jsem se snažil navléct zarážku na vlas pod kukuřici. Trvalo mi to snad věčnost, už jsem myslel, že to tam všechno rozflákám... Taktika stále stejná, nastřílel jsem něco kukuřice k ostrůvku a poslal tam elegantním obloukem i háček s nástrahou. A teď čekám. První nához byl dost doprava a nelíbil se mi, druhý zas moc doleva, taky nic moc. Prodlužuju návazec (proč to nevím, prostě mě to napadlo), vymáchal jsem kukučici v mleté paprice a třetí nához jde rovně přede mě. A sedí, ten se mi zamlouvá. Přemýšlím a vzpomínám na neděli. Když už jsme stáli u auta, šla kolem starší paní s psíkem a dala se s námi do řeči. Jestli prý už berou a tak. Byl jsem upřímný a tak jsem jí řekl, že ano, že jednoho kapra jsem chytnul, ale pustil ho zase zpátky. Paní vypadala poněkud překvapeně, asi se s pouštěním mockrát nesetkala. Ale hezky se rozvykládala, jak na začátku zimy bylo málo vody, slétly se sem volavky z celého okolí. Všichni jsme tady na vesnici mysleli, že je s vodou konec, ten pohled nebyl vůbec pěkný, tolik volavek na jednom místě, to jsem nikdy neviděla. Dřív tady bylo ryb, dokonce sumci tady byli. Je to asi tři roky, co jednoho sumce ulovili. Tehdy jsem tady taky chodila na procházky a říkala si, co to tady tak páchne. Jo jak byl ten sumec veliky? No, měl minimálně 1,5 metru, možná i víc, těžko říct. Ti chlapi z něj totiž vyřezali ty nejlepší kusy masa a zbytek hodili támhle do toho křoví, víte? Ale říká se, že ještě dva sumci by tu měli být. Popřála nám hezkého dne a šla. No, co na to říct, dost smutné. Dost nedůstojný konec tak kapitální ryby... Prý byli sumci i v tom prvním jezře, co vždycky teď přes léto vyschne. Prásk! a zzzzzzz pin jede, je to menší amur, bez nějakého většího boje končí celkem rychle v podběráku. Pouštím ho bez fotky zpět, taky nemusím fotit všecko. Dostřeluji prakem kukuřici, pod háček dávám tři zrnka. Zase je vymáchám v paprice a posílám to tam. Ani ne za 10 minut je na břehu amur číslo dvě. Je o něco větší, má k 70ti cm. Obě ryby seklé v dolním pysku, háček držel suprově. No asi jsem našel pro tuto sezonu favorita. Zaím mi z tohohle háčku nespadla ani jedna ryba. Doufám, že to tak zůstane. Slunce klesá a už tak nehřeje. Oblékám si bundu. Snad teď, když už není tolik světla ještě něco přijde. Bonus. To by nebylo úplně špatné. Nakonec se nic neděje, stáhnul jsem to, vymáchal kuku v perníkovém koření a poslal to na pár posledních minut zase zpátky. Vylézají kámošky myši, rozhodil jsem jim pár pelet, ať ze mě taky něco mají. Slunce stojí už jen pár metrů nad obzorem. Balím. Jak jsem se o tuhle vodu strachoval, tak celkem slušná bilance. Tři docházky a krásné čtyři ryby. Sezona začíná teda moc hezky.