Jak je někdy na světě krásně. I když bylo docela chladno (přesto, že sluníčko svítilo o sto šest), vyjeli jsme do zahrady a po rychlé akci zamířili směrem Krostitz a ještě trochu dál. Cajk a prut jsem měl samozřejmě pro všechny případy s sebou - pokud by drahá polovička svolila a podmínky byly příhodné. Minulé léto byla tahle voda, kterou mám na mysli, v dost špatném stavu. Ofiko má něco přes tři hektary, ale při poslední návštěvě se dost hrozivě smrskla. Pochyboval jsem tehdy, že to ryby prežijí a tak nějak se loučil s vodou, která mi byla vždy velmi nakloněna. Jen málokdy jsem tady nic nechytil. Moje zatím největší ryba ja taktéž chycena zde a několik probděných nocí korunovaných krásnými kapry kolem 8-10 kg mi zůstanou v paměti nadlouho.

Už z dálky jsem viděl, že přední jezero (kde se chytat nesmí) má vody dost. Takže se to spravilo? Naštěstí ano, k mé nevýslovné radosti. Pomalu sonduju vodu i náladu ženy... s uspokojivým výsledkem. Vybírám místo před ostrůvkem, nastřeluji něco kukuřice až těsně k němu a nahazuju. Moc doprava, ale nechávám to tam. První půlhodinu se nic neděje, pak u rákosí u protějšího břehu vyskočí ryba. To je dobré znamení. Stahuju to a nahazuju víc doleva . Netrvá to ani deset minut a kroužek poskočí, pin se protočí a na prutu mám první rybu z téhle vody tohoto roku. Ryba je hned u hladiny asi deset metrů ode mě, i tak ještě nevím, jestli je to kapr nebo amur, kteří jsou tady taky. Vedu ji směrem ke mně, to se jí nelíbí a cpe se směrem doleva, kde jsou vzadu zatopené stromy. Sem tam trhne hlavou, takže přece jen kapr? Jo, je to kapřík, už ho vidím,  teď se zase cpe pro změnu doprava. Proutek jistí situaci a po krátkém boji je ryba v podběráku. Krásný zdravý hezky vybarvený šupináč kolem tří kil. No ani moc nemluvím, tohle jsem nečekal. Tak utíkej.

Balíme a při jízdě zpět, přemýšlím nad noční výpravou. Ale budu muset počkat. V noci klesají teploty na dva stupně a do takové zimy se mi nechce.