Hned po práci jsem vyrazil. Byl jsem sice utahaný jako pes, ale představa, že únavu vyspím na sluníčku někde u vody, se mi moc zamlouvala. Cesta uběhla příjemně. Zastavil jsem na břehu u malého háječku, aby nebylo vidět auto. No, řeka musela být minulý týden hodně nahoře, i teď byla voda tak metr nad normálem. 100gramový krmelec to okamžitě odneslo. Mě ty řeky nějak nebaví, prostě to neumím. Navíc se mi protiví chytat s takovou kotvou. Trápím se trápím, po třech hodinách dostávám konečně záběr. Zásek, ryba trhne párkrát hlavou a je pryč. Balím to. Asi 200 metrů dál je slepé rameno, odříznutý meandr téhle řeky - Schusterbusch. Je asi šest večer a mám nahozeno, do vody šlo trochu krmení a dvě hrstičky kukuřice. Světla pomalu ubývá, dělám nějaké fotky. Mraky a obloha mi připomínají atmosféru obrazů Jana Zrzavého.

Kousek od místa, kde sedím, jsem při obhlídce objevill ve vodě mrtvou labuť. Působí to smutně, kolem zpěv ptáků, sem tam přeletí už i netopýr, na louce za mnou jsou srnky, příroda se probouzí, život jde dál, ale pro tuhle labuť už pouť skončila... nemoc? nebo tvrdá zima a málo jídla? Kdo ví... Když už je skoro tma, slyším v dáli houkání sov. Tak tohle mám rád. Ztracen tady pryč ode všech a všeho si tady v klidu hovím. Kde se vzal tu se vzal statný lišák stojí opodál. Moc se nerozmýšlel. Obhlédl místo a mou maličkost (kterouže vyhodnotil jakože neškodnou), vlezl do vody a labuť vytáhl. Nojo, hlad je sviňa. Bobři už jsou taky vzhůru, aspoň jeden teda. Proplaval pár metrů ode mě. Cink, první záběr, kroužek poskočil a sám sobě se divím, jak rychle reaguju. Zásek sedí. Nejdřív jsem myslel, že je to lín. Ne, kapr, lysec, je jen tak tmavý, až mě to zmátlo. Má tak 1,5 kg. Pouštím ho zpět, po fiasku na řece jsem hnedle pookřál. Za pět minut se situace opakuje. Tentokrát se kapřik snaží dostat k potopené vrbě po mojí levé ruce, nepouštím ho, plantá se mi do rákosí doslova pod nohama, ale celkem bez problémů ho dostávám ven a podebírám. Na nějaké fotky apod. nemám náladu, rychle ho pouštím. Nahazuju znovu, sedím dlouho, ztracen pod hvězdami, jen pár šedavých šmouh na obloze. Citelně se ochladilo, kouří se mi od pusy. Na protějším břehu v ostružiní se pan (nebo paní) bobr drbe a zřejmě dokončuje toaletu. Pak se vydává na pochůzku, naštěstí pro mě pouze v blízkosti protějšího břehu. Ha! Záběr! Vyskakuju a zasekávám, zzzzzz ryba mi protočí pin, no ten už bude trošku větší. Maže směrem ode mě, zastavuju ho a už je na hladině. Přitahuju, opatrně, ne, tohohle nechci ztratit, ještě jednou výpad do travin pod nohama, vyvádím ho ven, podebírám a je můj. Fešák, zase lysec a zase takový temnější, něco kolem 3 kg. Pouštím ho a rychle balím, je půl deváté večer. Stavuju se ještě v obchodě. Jedenkrát Svijany před sladkým spánkem...