Tentokrát na úseku, kde jsem ještě nikdy nechytal. Parkuju kousek za malebnou starou vesničkou, k vodě je to jen pár metrů přes hráz, jarní příroda všude kolem... moc se mi to tady zamlouvá. Procházím pak asi dvoukilometrový úsek, v kapse moje těsto speciál, vybírám si tři fleky na rozhraní tišin a proudu, a trošku si to prokrmím. Jsem docela překvapený, kolik nade mnou krouží dravců, vůbec všelijakého toho hemžení kolem, až okem skoro nezachytitelného. Je už jedenáct hodin dopoledne... o kus dál přelétává hejno jeřábů, na poli pod nimi kráčí pomalými rozvážnými kroky čápi a naproti přes vodu postřehnu jen poskakující bílé zadky srnek. Tak pravda, je to tady pod ochranou, nesmí se tu skoro nic, ale chytat podle nejnovějších zpráv stále ano, tak jdu na to.

Hned na prvním místě přichází asi po pěti minutách trhavý záběr. Po záseku erupce na hladině a ryba si bere dva tři metry, až koukám... teda nejsem si jistý, jestli je to tloušť. Pak ale zahlídnu ploutve a hubu a je to jasné. Chvilku to trvá než ho navedu do podběráku, nechce se mu ode dna, ale pak už se můžu jen radovat. Krásných pětapade a hlavně hezky macatý, stoprocentně přes dvě kila. 

Další dva fleky bez záběru, na posledním všechno trhám... jsem tady pod stromy a i když jsem to předtím sondoval, asi tam přece jen nějaká ta větev ve vodě bude. Navazovat se mi to znovu nechce, i tak jsem spokojený velice. Ještě chvíli se brouzdám bosky v trávě i v řece a pak je čas to zabalit. Jestli se poštěstí, tak je půjdu poškádlit i zítra. Tak čau řeko a dík.

Někam vypadnout... kamkoliv... prostě pryč od práce... oddechnout si od lidí... změnit na chvilku, jak se říká, tapetu. Proutek beru s sebou a po poledni razím směr řeka.  Jestli vyjde počasí, tak bych i přespal, ale to asi neklapne.

Tentokráte se posouvám o notný kus po proudu, ale po asi hodince bez kontaktu a naprosté absenci snad všeho živého ve vodě, se vracím na fleky z minulých vycházek. Ověřené místečka, spolehlivá nástraha... to by mohlo klapnout. A tak se nořím do kolotoče zakrmování a přesunů, abych pak po dvou hodinkách s prvním náhozem zjistil, že ani tady to nebude jednoduché. Zkouším to s pidinástrahou i celkem pořádným soustem, v proudu, v tišině, v hloubce i u mělčin a výsledkem asi za pět hodin je krásná nula a k tomu dvakrát mokrý od bleskové bouřky, která odešla tak rychle, jak přišla. Hmm. Ale aspoň jsem si vyfotil duhu. A i tak tam bylo nádherně. A vůbec to byl povedený výlet. A i bez rybky, holt někdy stačí jen tam někde u vody být.

No, konečně jsem se taky dostal k vodě... na netu spousta fotek krásných velkých ryb a já furt v zápřahu. Hmm, takhle by to teda nešlo, a i když zase valí spousta vody, vyrážím na oblíbený úsek. Nejdřív zajedu na stoják poblíž a rozkrmím tři fleky... teda jaro je tady, ptáčci, sněženky a jednoho ušáka jsem vyplašil. Pln optimismu přejíždím na řeku, že se tady stavím tak o dvě o tři hoďky později. Ale ouha, optimismus po dvou hodinách bez kontaktu pomalu vyprchává a říkám si, že asi něco není úplně tak, jak jsem si to představoval nebo předpokládal...

No nic, jde se na kapry... ještě včera jsem byl pilný a můj avon trochu převázal, kdesi jsem vyštrachal i první očko s achátovou vločkou, vyvázal ho zelenou nití... teď na sluníčku radost pohledět. Dávám malé pivko a je mi fajn. Ještě nějakou tu rybku. Ale prej dneska ne, tak to po dvou hodinách bez kontaktu balím a jdu zpět na řeku.

A nakonec se sv. Petr slitoval a jednu rybku mi poslal. I když na fotce nevypadá, má třiapade a dvě kila. Dvakrát to při zdolávání napálil takovým způsobem, že jsem nejdřív i pochyboval, jestli to vůbec bude tloušť. Krásnej a podle stavby šupin z tohohle místa nová ryba.

Procházím a zkouším to ještě až do tmy, ale už nic nepřijde. Neva, i tak se jede domů moc dobře...

Doslova cítím, jak to dneska nedopadne dobře... i tak jedu, protože to hlava potřebuje. Jen vylezu z auta, otevřou se přede mnou zelené záplavové pláně, slunce svítí, já si zhluboka vydechnu a jsem tam.

Zakrmil jsem si asi pět fleků... při pochůzkách na břehu nacházím mezi jiným ještěrku. Jak se sem dostala nevím, chvilku si myslím, že je jen zmrzlá, ale bohužel.

A pak to začne. První záběry promeškané, pak se rybka vypla, nevím kolikrát se mi to zamotalo a k dovršení všeho jsem s sebou krásně plácnul při setupování z břehu k vodě. 

Neva, prut je celý a já taky. Nalil jsem si čaj, byla už tma, sednul jsem si jako jogín, zavřel oči... a pak kouknu nahoru na hvězdy, pak doleva na prut a je to tam. Necelých pade, ale radost mám, že tady po té povodni vůbec něco zůstalo. Některé fleky jsou úplně v háji, řeka servala veškerý porost i kusy břehů a adieu. Tady ta tišina zůstala ušetřena, díky za to.

Ještě poslední nához na cestě k autu. Sedím a koukám nahoru. Krásně je na nebi vidět opasek Andromedy a víc vpravo přímo nade mnou Mars... svítí jasně a silně... ve starém Římě to byl bůh války... dej Bože, ať raději vybledne... a lidi zase dostanou rozum.

Doma pak utahaný jako kotě, ale pořádný grog to trochu zpravil.

Kolem oběda na stejném místě jako minule. Vody jde hodně a v mysli mám zatopené keře asi dvacet minut od auta. Minule jsem tam nějaký pohyb viděl, tak snad by se mohlo poštěstit. Vybírám zase tři fleky a po lehkém zakrmení si dělám hned návazec do zásoby... sice to tady znám, ale jsem si jistý, že to i tak párkrát urvu. Dávám tomu potom dvě hodinky... vím je to málo, ale na víc nemám, tentokrát je vítr neúprosný, stále musím dávat pozor, aby něco neodfouknul, někdy jsou poryvy tak brutální, že raději držím všechno, co můžu... Nakonec jsem sám tak promrzlý, že to balím... jestli jsem měl nějaký záběr, tak to stejně nešlo poznat, čekal jsem pouze na pořádnou hokejku, ta se ale nedostavila. Neva. Domů se mi ještě nechce, celkem riskantně přejíždím k jednomu místu, kde jsem už taky nějaké rybky vytáhnul. Zakrmím a vrátím se do auta, ani tady se není kde před větrem schovat.  Asi za půl hodinky jdu na to... nához sedí a já přemýšlím, jak dlouho tu vydržím. A pak asi o dvacet minut později se špička střídavě ohne a zase narovná a znovu a to už sekám a je to tam. Odpor v proudu pořádný, následuje kopanec, hmm, copak to bude? Cejn je to, ale nádherný, takového jsem tady na řece chytnul za celý minulý rok jen jednoho, fakt paráda. Tak plav a já taky plavu, šupem domů k radiátoru.

I přes ten vítr bylo všude živo... na polích srnky, dravci stáli vysoko, na chvíli se ukázala malá duha, viděl jsem i dvě hejna divokých hus a na části luk voda a okolo spousta volavek a labutí...