Včera než jsem to definitivně sbalil, vyházel jsem tam plechovku kukuřice a nějaké pelety, malé i velké. Plán byl vstávat o půl čtvrté ráno a zkusit přemluvit ty amuřiska na chleba takhle brzy. Když nepůjdou, tak chytat dál stejné místo a čekat, jestli nepřijde ještě něco pěkného. Kdesi kdysi jsem četl, že na některých vodách berou ryby z hladiny jen brzo ráno nebo pozdě večer. Včera pozdě večer se nic nekonalo (naházel jsem tam nějaký chleba a pozoroval, co bude... k potěšení perlínkům a dalším hladovým hubičkám), tak tedy brzy ráno. Jenže jsem tak zmordovaný, že vstávám až v sedm. Táhne se to všechno nějak pomalu a na místě jsem kolem deváté... Na vodě není nic vidět, ani amuři, ani bublinky, nic... hmm. Dávám tam peletku, k tomu malé pváčko a šup tam s tím. Netrvá to dlouho, záběr je pomalý a plynulý, zásek sedí. Chvíli se ryba drží u dna, netlačím na ni, čekám, co z toho bude. Ona asi taky, ale pak vyrazí doprava ode mě, drží se stále za pásem rostlin dole. Pak opisuje oblouk doleva a ukazuje se u hladiny. Kapřík. A není sám, k mému překvapení se u něj objevují tři amuři, kteří pomalu jezdí s ním, jakoby ho povzbuzovali, jakoby mu chtěli pomoct. Kapřík to ještě jednou napálí k protějšímu břehu, jenže na půl cesty poznává, že proti mému vybavení to nedá. Přitahuju ho zpět, amuři stále u něj, tohle jsem ještě nezažil. Teprve až ho dotáhnu do travin, stoupnu si a začnu manipulovat s podběrákem, amuři se ztratí. Tak něco ke čtyřem kg, vynáším ho nahoru, rychle dvě fotky a utíkej. A vyřiď jim, že když se nechají chytit, tak je taky pustím... Místo si prokrmuju střídavě kukuřicí a peletkami. Záběry přichází pravidelně, cejn, cejn, nějaký hybrid cejna s ploticí a pak malý kapřík. Jak je malý, tak je široký a vysoký, vypadá jak koule. Hned ho pouštím... taky nemusím fotit každou čudlu... Pak se chvíli nic neděje, zkouším experimentovat s umělou kukuřicí. Asi po dvaceti minutách záběr, dost razantní, vypadá to dobře, ale ouha, povolil návazec. Svítí dost sluníčko, tak jsem tam dal 0,22 fluorocarbon... nevydržel no, kdo ví, co to bylo. Po nějaké chvíli přichází další plynulý záběr, zásek sedí. Kapr si to šine rovnou do travin a zavrtává se tam, jen 3 - 4 metry ode mě. Skláním prut a táhnu střídavě doleva, pak zase směrem doprava a zase doleva a zase doprava a je venku. Má tak 2,5 kg, tohohle beru s sebou. Doma jsem v jednu odpoledne. 

Tak jsem se jel podívat na staré známé místo. No a byli tam. Vyhřívali se na sluníčku, hezky těsně pod hladinou, majestátní ve své délce, několik z nich mohutných a širokých přes hřbet. Voda má takovou lehce brčálovou barvu, tyhle stříbrošedé torpéda jdou na takovémhle pozadí krásně vidět. A jak to teda tady funguje pánové, kde jste celou dobu byli? Hledal jsem vás všude možně, už jsem přemítal i nad tím, jestli se vám něco nestalo nebo přišel nějaký superlovec a všechny vás odnesl do udírny. Ale mám pocit, že je vás snad ještě víc, než minulý rok. Napočítal jsem 13 až 15 ryb (některé se pohybovaly, bylo tudíž trochu těžší si udržet přehled), nádhera je sledovat. Dokonce se mi podařilo sejít dolů k vodě bez toho, abych je vyplašil, snad mi dnes bude přáno. Jednu udici jsem převázal a zkoušel to na chleba z hladiny, na druhý prut klasika peletka. V jednu chvíli byla moje kostka chleba přímo uprostřed hejna, nalevo, napravo, vzadu i vpředu - všude vidím ty klády a ani jedna se nemá k tomu tu plovoucí věc okusit. Malé rybky do toho perou ostošest, ale ty velké se mi jen smějí. Jsou to určitě starší ryby, zřejmě už taky něco zažily a můj naivní pokus okázale ignorují. Vydržel jsem to hodinu, pak už se o mě pokoušel infarkt, byl jsem celou dobu napnutý jako struna. Zpátky u auta jsem něco pojedl, oddychnul si, vzal peletky, které jsem si připravil doma a vrátil se v myšlenkách k původnímu plánu. Na stejném místě prokrmuji pár hrstmi peletek hned za kraj podvodního pásu rostlin, nový nához a teď to tady sepisuju. Na vodě je teď trochu rušněji, sem tam projede loďka a to se amurům nelíbí a mizí. Navíc vítr mění směr, fouká teď z východu, zřejmě odjeli někam po větru. Asi po půl hodině se dělají na zakrmeném místě první bublinky, hmm tak to bylo rychlé. Teď už raději toho psaní nechám, co kdyby...

A bylo mi přáno. Přišel podivný záběr - jen takové napínání vlasce, žádná jízda ani hokejka. Zasekávám, v první chvíli přemýšlím, že asi visím jen v travinách, jenže pak vidím záblesk žlutého těla a napnutý vlasec mění směr. Jsem stejně v rozpacích, co že to vlastně je - táhnu to jak mokrý hadr. Až teprve při pokusu ho podebrat se kapr trochu probírá a párkrát sebou mrskne. Zvedám prut do výšky a navádím ho na koberec rostlin, celé to podeberu zezdola, hotovo. Teda kámo boj nic moc. Je hezkej a když ho se síťkou zvedám, že s ním vylezu nahoru pořídit pár fotek, je jasné, že jsem tenhle rok poprvé pokořil desetikilovou hranici, tadáá. Na fotce je vidět, že má něco s okem, je furt nějaké zapadlé, ale i tak pecka. Tak čau... zase jako omámený plave pryč... že by byl nějaký nemocný? Ještě asi hodinku sedím, kolem druhé jsem doma. 

Místo jsem nechal pár hodin odpočinout a kolem půl desáté večer jsem tam znovu. Na chleba z hladiny to zjevně nemá cenu a po pár pokusech s peletou, kdy se nic neděje, to za chvíli přehazuju s kukuřicí na vlasu. Beng ho, cejn, pak ještě jeden, pak chvili nic... a pak hrčák, ale jaký. Někdo kdysi napsal, že některé záběry jsou jako když vedle vás bouchne bomba a shodí vás z postele, zrovna když si užíváte šlofíka - tak tak nějak jsem si teď připadal. Po náhozu jsem si řekl, že ještě deset minut a balím, a ani nevím, nad čím jsem se zahloubal (nebo to byla jen únava?) a najednou rrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, než jsem měl prut v ruce, byla ryba už nějakých dvacet metrů ode mě. Odpor brutální, bere si další metry, jede popři pásu vodních rostlin při břehu doleva ode mě pryč. Zkouším ji zastavit, jde to ztěžka, ale jde to. Míří teď víc do středu kanálu do hloubky, začínám ji přitahovat zpět, odpor slábne a slábne, až rybu úplně bez problémů přitáhnu před sebe a přede mnou se z vody vyloupne kapřík něco kolem pěti kil. Nechá se lehce navést do podběraku a hotovo. Nechápavě kroutím hlavou. To tam byli nejdřív dva nebo co?  Boj teda brutální, umocněn okolní nocí, chvilku měl i kapřík navrch, ale pak mu došla šťáva či co. Zase lysec, tentokrát ho hned pouštím, já fotky v noci neumím. Balím a doma jsem o půlnoci.

Tož tak. Cítil jsem, že je čas na změnu. Vydal jsem se na východ od Lipska, autem slabou hodinku k rybníkům, kde jeden z nich byl asi mým nejnavštěvovanějším revírem minulího roku. Tady, kde teď sedím, jsem chytal jen jednou a byl to takový kočkopes, bylo tehdy takové vedro, že jsem furt lozil do vody, takže jsem toho moc nechytil. Vodě jsem se vyhýbal i z toho důvodu, že ač fotky vypadají hezky, realita je přece jen trochu jiná. Po celé jedné straně se táhne frekventovaná silnice, za kterou se momentalně pilně staví nová část vesnice. Vzdálenější protější strana je pak v obležení rodinných domů, sice není vidět, ale chytat se tam nedá. Při brouzdání internetem někdy na začátku letošního roku jsem objevil informaci jednoho rybářského spolku, že člen tenaten tady vytáhl 14ti kilového kapra (byl slavnostně vyuzen - kapr, ne člen). Podle vydupaných míst všude kolem by se dalo říct, že úlovek takového kapra se zřejmě rychle roznesl a udělal svoje. Ale dnes tady sedím sám, takže si nemám proč stěžovat. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, já tam zase koupu čtrnáctku peletu. Tady na prvním místě to nevypadá špatně, ale ryby nevidět. Je tu ovšem příjemné posezení ve stínu, tak si vychutnávám pivko a snědl jsem si svačinku. Přemýšlím, kam se teď přesunu, volba padá na takový menší poloostrov, vítr žene vodu šikmo ke mně a právě tím směrem, tak snad tam budou. Jdu pomalu, opatrně našlapuju a prohlížím vodu pod stromy. Tahle část je obrostlá lesem a každých pár metrů leží ve vodě padlý strom nebo nějaké větve. Pozorně sleduju vodu, ale nic nevidím. Jdu tedy lesem až na cestu a nejdřív k autu. Beru plechovku kukuřice, termosku s kafíčkem a kousek buchty a hurá na poloostrov. Bingo. Jsou tady všude kolem. Zakrmuju trochou kukuřice a šup tam peletu. Netrvá to ani dvě minuty a už tam visí. No panečku chtěl by rovnou do padlých stromů, co mám po praví straně, ale nepovoluju mu ani cenťák, odtahuju ho rychle pryč z dosahu zrádných větví trčících z vody ani ne 7-8 metrů ode mě. Dostávám ho teď více směrem do tůňky nebo spíš zálivu na pravé straně poloostrova. Tady ho nechám jezdit sem a tam, než se unaví. Nechci aby dělal nějaké divadlo a všechno to poplašil, trpělivě čekám, až to vzdá. Krásnej, tak 2,5 - 3 kg? Tak pápá a pošli dědu. Dávám delší návazec a větší peletu, pokouším štěstěnu. Dlouho se nic neděje, kapříci jezdí kolem, někteří jen stojí u hladiny a vyhřívají se. Dostřeluju nějakou kukuřici a peletky. Asi za hodinu přichází krásný pomalý plynulý záběr. Průběh zdolávání úplně stejný, velmi podobná ryba a šťastný konec i lovec. U nejbližších větví jdou ve vode vidět podlouhlá rybí těla, co je to? Nevím... že by amuři? Ještě jsem vykonal návštěvu na sousední vodě, pozoroval pár malých kapříků, chvíli i zkoušel nějakého přelstít, ale nepodařilo se. Nevadí, i tak to byl hezky strávený den. Díky za něj.

Jak se říká do třetice všeho dobrého. Dnes sedím až skoro u mostu. Přede mnou vybíhá pás rostlin dobrých 4 - 5 metrů od břehu. Nahazuju asi metr za okraj té podvodní jungle... Zakrmil jsem nějakou kukuřicí a peletami, naházel pár kousků chleba na hladinu a teď se bavím a sleduju, jak se rybky perou se soustem pomalu větším než ony samy. Nejdřív jsem tam měl dvacítku peletu, ale teď před chvilkou jsem si udělal nový návazec s menším háčkem, vytáhnul to a všechno jsem to vyměnil. Na čtrnáctku peletu mám prostě už třetí rok hezké ryby, ty větší pelety... asi to s nima neumím. Řekl bych, že ryby tady jsou, sem tam se udělá pár bublinek na hladině, tak uvidíme, snad se tentokráte zadaří. Je asi 16 stupňů, má se ochladit až na devět, ale dnes jsem (oproti poslední návštěvě) vybavený. Po cestě jsem se taky stavil v obchodě, koupil si citronovou buchtičku a teď si kousek odkrojil. Tak tak, vychutnat si to člověk musí umět. Tak při jídle přemítám, že tenhle rok se mi tady moc nedaří, nějak nemůžu vysledovat souvislosti. Minulý rok (i část předminulého roku) jsem tady udělal i tři kapry za vycházku (průměr kolem 5 kg!) a dost hezkých ryb i viděl a pozoroval. Teď je to tady nějaké mrtvé či co. Aspoň že mi dneska ptáčci tak hezky hrajou. Za chvíli bude půl desáté, ve slábnoucím světle ale ještě dobře rozeznávám pár bublinek nedaleko mého háčku... jsem docela napjatý, sem tam zašelestí vánek listovím, jinak je klid. Po nějaké době pozornost uvadá, musím se protáhnout, jdu se projít. Nejdřív doleva, kde nacházím další tři slibné fleky, ale ty vyzkouším až možná příště, dnes se už přesouvat nebudu. Vracím se k prutu. Nic. Vydávám se teď doprava. Tím směrem je asi 20ti metrový břeh porostlý jen vysokou trávou, bez křovin bez stromů jen pár stulíků metr dva od břehu, prostě romantika sama RRRRRRRRRRRRR a sakra, letím zpátky, rychle rychle ty vole (asi jen 10 metrů vzdálenost... i tak krátká může být věčnost...). Zásek, vlasec směřuje přímo do travin. Ucítím zaškubnutí, ne silné, ale cejn to nebude. Opatrně přitahuju a poslouchám, jak vlasec drhne o traviny. Žádný boj se nekoná, kapřík je v travinách tak zamotaný, že se v tom chuchvalci nemůže ani pořádně pohnout, jen jeho bilý břich tím klubkem prosvítá. Nořím podběrák hluboko pod něj a celou tu masu na první pokus nějakým zázračným způsobem úspěšně podebírám. Tak to vyšlo, můžu si pogratulovat, lyseček kolem 3 kg. Šup s ním zpět a balím. Po předchozích zkušenostech nevěřím, že bych tady dostal ještě jednoho. Jdu zpět až k autu a pak ještě kousek dál, kde začíná volný břeh bez křovin nebo stromů, který se takhle táhne snad až k Merseburgu. Zakrmuju, sám si dávám něco k jídlu, mrknu na phone - třičtvrtě na jedenáct. Měsíc (půlměsíc) svítí, všude ticho. Jen tam někde v dáli jde slyšet dálnice, když se podívám tím směrem, ještě nejnižší obzor, který se dotýká vzdálené krajiny, s odstíny fialovooranžové, nad ním pás bledé modrošedi a pak už jen houstnocí barva noci...

Spal jsem málo a špatně, v práci to šlo poznat... bez nálady, rozlámaný čekám, kdy už budu moct konečně vypadnout. Doma rychle baíim a nic než k vodě. Jenže situace se opakuje, navíc mi to tentokrát vůbec nejde... při náhozu se mi zamotá celá sestava nebo se mi blbě obtočí vlas s peletou kolem návazce, uváznu v travinách a když se snažím sestavu vyprostit, ta najednou vystřelí z vody rovnou do ostružin vedle me... ach jo. Komáři otravujou o dost víc (dneska žádný vítr, který by je odfoukl), mám hlad, je mi zima... v devět balím. Dvakrát po sobě ani šupina, to je teda nářez...