Divný to čas... poslední dobou když si něco naplánuju, tak to nějak nevychází. U některých věcí je mi to jedno, ovšem co se týče rybařiny, tam mě to moc netěší. Včera večer jsem si jen tak prolistoval sešitek s docházkami a zjistil, že tenhle rok teda nic moc... tak málo u vody jsem nebyl ještě asi nikdy... nejvyšší čas to aspoň trochu napravit. Dnes ráno sice ležel všude sníh, ale později to roztálo a teď je jeden stupeň nad nulou. A tak jsem tedy po obědě vyrazil. Nějakou tu zubatou bych snad v takovém počasí přemluvit mohl. Kde zhruba asi jedna nebo dvě bydlí vím, tak beru rozmraženou rybku a hurá do toho. Odhaduju, že bych tři hoďky mohl vydržet. První místečko je mezi šípkovými keři, o pár metrů dále mi to jedna zubatá ukousla, tak snad jsem vybral dobře. Dělám nějaké fotky a najednou je mi zase fajn. I když příroda upadá do zimní letargie, přece jen cosi živého stále dává najevo svou přítomnost. Mezi táhnoucími jeřábi kdesi vysoko nade mnou sem tam už o dost níže přeletí pár vran, a jen dva tři metry nad zemí pak pár konipasů. Koukám, že hladina je klidná a nedělají se bohužel ani žádná kolečka, rybky jsou dnes asi někde jinde. O půl třetí balím a přesouvám se na flek číslo dvě. Tady mi to taky jedna kdysi kousla, sice to bylo dopoledne, ale to je jedno. Čekání si krátím kusem žvance - obložený chlebík a čokoládku spláchnu hořkým čajem, pak se jdu projít. Ale kromě pár ptáčků žádnou aktivitu nepozoruju. O půl čtvrté tedy znovu balím a přenáším všechno na poslední flek. Ale ani tady se nic neděje a tak to po hodině balím. Domů se mi ještě nechce, tak se jdu projít směrem k městu až k velkému dubu, tady sejdu k vodě a svítím a hledím do ní. Hledám aspoň náznak nějaké rybí aktivity, ale vypadá to, že kanál už usnul. Tak dobrou, snad zase někdy.