Vnuknutí pár dní zpět mě vyhnalo do obchodu obstarat nějaké ty konzervy. A dnes s půlkou jedné Tulip šmakulády hezky nakrájené na proužky parkuju kolem půl osmé tam, kde jsme se minule snažili s Martinem. Věru rybky jsme tady tehdá viděli, ale překecat je k záběru se nám nepodařilo. Tak tedy pokus číslo dvě.

Je nádherné ráno. S šálkem kouřící kávy sedím ještě chvilku nahoře u auta a divím se té kráse kolem. Pak si sbalím těch mých pár věcí a proderu se křoviskama dolů k řece. Starý dub se tu naklání až daleko nad vodu a i s polarizačními brýlemi nevidím nejdřív nic. Ale pak přece jen nějaký pohyb pod větvemi registruji... pozoruju nějaké menší tlouště a kupodivu jednoho slušného lína... kde ses tady vzal starý brachu? Mám s sebou zbytek kukuřice od minula, tak to trochu prohodím a na háček jdou dva šťavnaté kousky lančmítu... nához sedí a ani nestačím domotat a je tam. Tak to bylo rychlé, moc povedená rybka, ovšem záhy na břehu zjišťuju, že jsem nechal zřejmě telefon v autě... nevadí. Využívám toho a vyhážu tam všechnu kukuřici a jdu zpátky k autu na kafe a hledat mobil. Říkám si, že tahle ryba teda za fotku určitě stála, no co už... podaří se ještě něco? A tak tam zase slezu, opatrný nához a čekám. Jen sem tam se prověšený vlasec v bezvětří nepatrně pohne. Pokorně čekám opřený o ten starý dub a přemýšlím, co ten už tady asi všechno zažil a viděl a že je už docela hodně nakloněný a zřejmě ho dřív nebo později čeká stejný osud jako jeho bráchu asi jen dvacet metrů proti proudu... zdá se mi to nebo vlasec trochu poskočil? Ne ne, zřejmě je tam, struna poskakuje sem a tam a tak sekám. Odpovědí mi je výpad směrem do proudu, prut se prohne a kolečko zavrčí... chvilku je to přetahovaná o pár cenťáků, ale nakonec povolí a je to tam. To co na mě koukne z podběráku mě donutí nevěřícně zavrtět hlavou a začnou se mi třást prsty. No, tak ten teda je. Rychlá procedůra jako vždy a pouštím ho o kousek dál po proudu s tím, že se třeba ještě něco povede. Ale voda mlčí. Aspoň mám čas to tady zase trochu prozkoumat. Lezu dokonce i na ten padlý dub kousek proti proudu a mezi větvemi tam pozoruju krásnou štiku. Ale kapry dneska nevidět, potfory jedny, kdo ví, kde je jim konec, od minula voda trochu opadla, tak jsou zřejmě někde jinde.

Procházím pak asi kilometrový úsek proti proudu a hledám ryby. Našel jsem jen pár malých tlouštíků a jednu krásnou parmu. V tom největším proudu v jednom takovém dolíku si hověla, ale asi mě zmerčila a pomaličku polehoučku se ztratila někde v hloubce. Až jsem zase skoro zpátky na počátku mé anabáze, upoutají mou pozornost dva stíny u dna pod jedním keřem. Servíruju zase masíčko. Těsně pod břehem žádná reakce, nához šikmo po proudu je zřejmě brán jako těžká provokace a vidím jen zablesknout se podlouhlé tělo a už jde proutek znovu do oblouku. V proudu je to přetahovaná jak se patři a špatně se mi tady tlouštík podebírá, ale na čtrvtý pokus je tam. Všechna čest, to byl teda boj. 

Tak a stačí. Díky díky moc, krásné to dnes bylo, moc krásné, tak zase někdy.