Tož tak, není to dlouho, byl jsem to tady po práci omrknout. Tehdá ale pršelo takovým způsobem, že řeka měla ještě asi třicet čísel rezervu, než by se vylila ze břehů, takže jsem to ani nezkoušel a raději zase odjel. Dnes byla situace trochu jiná, celkem slunečno a hlásili 12 stupňů, já mám volno, co víc si přát. Mohl jsem jet na kanál na kapřiska, ale rozhoduju se pro tohle místo, láká mě po dlouhé době potahat si nějakého lepšího tlouště. No, uvidíme, jestli vůbec něco lapnu...

Docela jsem to tentokrát vyšpekuloval, už včera jsem si namíchal nějakou směs na krmení a připravil toustový chleba. Montáž pak tu nejjednodušší a návazec ze šestnáctky... voda je moc čistá. Dlouho se pak procházím kolem břehů, ale i když vidím s polarizačkami kolikrát až na dno, ryby nevidět. Nakonec nacházím daleko od auta zastrčený klenot, řeka je tady docela úzká a druhý břeh dere dravý proud. Já mám pod nohama tišinu asi tak 5 krát 15 metrů. Zakrmuju a vydávám se hledat další příhodná místečka. Ale nenacházím, plaším jen mladého srnce z mlází. Vůbec je vidět a slyšet, že příroda se probudila - v dáli na polích postávají srnky a ještě dál i nějací velcí ptáci, co to je, netuším. Nade mnou krouží hned několik dravců, ale i tak je tam někde shora slyšet skřivany... jen ta řeka je nějaká mrtvá. Ale moc se mi to tady zamlouvá, v létě se sem už nedostanu, bude to zarostlé takovým způsobem, že i kdybych se sem prosekal, stejně bych mezi tou spletí sahající dva až tři metry nad vodu nenahodil. Teď to chce jen trochu opatrnosti, abych s navázaným prutem tuhle džungli pomalu prolezl. Bobři tu mají malý sráz, který využívám a sejdu po něm k vodě, bum... aha, klouže to. Nastražuju tousťák a první nához sedí, štrachám se nahoru, usadím prut a vidím, že struna jede do strany, přiseknu a v nevíře jen kroutím hlavou... je tam. Jsem si hned jistý, že je to tloušť. Jen se drží u dna, sem tam ho zvednu a vidím jeho velikánkou bílou hubu. No, ten by zase mohl bejt... jen pomalu, nerad ztrácím takovéhle rybky. Ještě jeden dva výpady, otočka před podběrákem, ale nakonec je tam. Pronáším ho tou džunglí na louku na slunce. Podlachmanej, ale i tak krásnej, navíc poctivých padesát čtyři čísel, hmm, tak se to šlapání vyplatilo. Pouštím ho pár metrů po proudu a jdu zpět. Špekuluju nad jednou věcí - sice to tu trochu poplašil, ale když to vzal tak hned z první... jestli jich tam není víc... ? Za zkoušku nic nedám a tak nahazuju ještě jednou. Netrvá to dlouho a přijde takové brnknutí, přehazuju to s novým soustíčkem a trochu dokrmuju. Asi po dvaceti minutách špička drnčí, tak sekám. Druhá rybka na prutě, pere se krásně, až se mi nechce věřit, že je to cejn. Ale je to tak, nádherný silný říční cejn, šedesát čísel přesně. Tak takového jsem už dlouho nechytl, fakt krásnej. Tentokrát už nad ničím nepřemýšlím a posílám to tam znovu. Světe div se, za dalších dvacet minut se centrepin rozhrčí a je z toho tlouštidlo něco kolem čtyřiceti čísel. Ale hned ho pouštím, ani ho nefotím, nechce se mi zase lozit nahoru a pak se ještě proplétat křovím. Teda svatý Péťo dík, jsem momentálně v opojení, už nic víc nepotřebuju. Přesouvám se na stoják, ale ten je nějaký mrtvý. Využívám toho aspoň k doplnění energie a sežeru všechno, co s sebou mám. Hernajs, začíná být pěkná zima a tak to o půl osmé balím. I tak ještě po cestě zpět stojí slunce v celé své kráse těsně nad obzorem... tak zase někdy.