Středa. Počasí bylo dopoledne jak vymalované. Nikde ani mráček, obloha krásně modrá. Když tak stojím na slunci, cítím s jakou silou se do mě opírá. Ještě včera večer jsem uvařil nějaké konopí, stále ve mně hlodá, že bych ty ryby měl nějak vybudit. Pokud tam teď na dně leží rozházené asi 4 kg kukuřice a já budu chytat na kukuřici, tak se v nejhorším případě dočkám záběru, až bude všechna kukuřice vysbíraná a ta s háčkem bude tedy na řadě jako poslední... Silně kořeněné aromatické těsto se mi zdá vhodnou alternativou. Maggi, vajíčko, trocha oleje, nějaké koření, trocha rozdrceného boilies a trochu krmítkové směsi et voila. Snad se to zítra zlomí a něco už snad chytnu. Dvakrát po sobě vyhořet není nic k chlubení. Jenže tohle je voda dost netypická. Dlouhá 7 km, široká 30 - 35 metrů, jedná se vlastně o další Hitlerův megalomanský projekt propojit dvě řeky. Jenže kanál nebyl nikdy dokončen, je to vlastně stojatá voda, neskutečně dlouhá nudle. A v létě jsem přesně na tomhle místě ty ryby viděl a nachytal i nějaké pěkné kapry. Taky si pamatuju při první návštěvě, jak jsem tady bez dechu pozoroval nádherného lína, který jako by se vznášel mezi podvodními rostlinami a po očku mě pozoroval. Jenže teď jsou podmínky trochu jiné, zima sice odchází, ale voda je (už asi po desáté) stále dost studená. A i když jsem ty ryby tady přes léto viděl, kdo ví, jestli tady zůstávají nebo se přes zimu stahují jinam. Další věc je, že můžu sedět a čekat na záběr relativně krátkou dobu, protože pak musím do práce. Takže předkrmit, předvnadit ok, ale i přitvrdit. To znamená, že zítra sem přijedu, naházím tam konopí, na háček půjde malá halibutka obalená těstem, k tomu malé PVA s rozdrcenýma peletkama... Ale střídavě budu zkoušet i kukuřici. 

Ráno jsem se probudil rozlámaný, ale vyspaný. Počasí nahouby, pršelo, foukalo a auto po cestě ukazovalo 5 stupňů. Sice jsem si byl jistý, že dnes nepojedu, ale štěstěna zasáhla. Dneska měla mít auto Katja, ale včera večer mi oznámila, že už ho nepotřebuje. Usínalo se mi dobře...

Na místě jsem pozoroval nějaký čas vodu. Nic. To přece není možné. Je 9:45, mám nahozeno, popíjím čaj. Pod háček opět kukuřice z plechovky. Asi za čtvrt hodiny se vítr a déšť utišily. Vylezl jsem na hráz. Jasný signál přicházel přímo ze zakrmeného místa, nezaměnitelný řetízek bublinek. Slezl jsem dolů a přehodil to opatrně k bublinkám blíž. Byl jsem jak struna, po půl hodine ale vzrušení opadá. Déšť a vítr znovu zesílily. Začiná mi být pomalu jasné, že dnes z toho nic nebude. V 11 měním kukuřici za peletu, poslední pokus. Pár jsem jich tam ještě k dobru přihodil. Po půl hodině jsem z auta donesl zbývající kukuřici a všechno to tam naházel. Ve 12 jsem to zabalil. Mokrý, utahaný. Dopil jsem čaj, nasedl do auta a okolo jedné byl doma. Teplý oběd rozehřál tělo i mysl. Cestou do práce na mě na poště čekal malý balíček. Bylo v něm pár nových (non toxic) olůvek a krásný zelený baitdropper. No, ten budu muset brzo testnout.

Minulý rok jsem hledal nějaké hezké jezírko nebo rybník, kde bych se mohl hezky zašít a mít pár chvilek jen sám pro sebe. Ten rybníček, který jsem si vybral, měl asi 2 ha a byl zhruba 40 minut cesty autem. Když jsem přijel na místo, trochu mě udivilo, jak hodně opadla voda. Z 2 ha zbylo něco jako 20 krát 30 metrů vody. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale vlna signalizující větší rybu skoro uprostřed mě přesvědčila a tak jsem nahodil. Kde se vzal tu se vzal, stál vedle mě trochu už podroušený postarší kolega (domorodec z vedlejší vesnice) a dal se se mnou do řeči. Mezi různými tématy (jako třeba fajnoví rybáři, kteří čekají, až je voda na minimu a pak jezdí, dokud z takových rybníčků nevytáhnou vše živé) mě nasměroval do levého rohu, kde jsem z hladiny na chleba chytnul dva pěkní amury (puštěni zpět, ale nakonec v tomhle rybníčku nic nepřežilo, bohužel úplně vyschnul), ale to už jsem byl sám. Chlapík spěchal domů na pivo s kumpány. I když pod parou, tak tvrdil, že je na amury nejlíp hned únor, březen a pak zase podzim. Nevyvracel jsem mu to. Jen jsem si říkal, že je divné, že internet a časáky jsou plné amurů hlavně přes léto, ale budiž. Teď máme začátek března a jelikož jednu vodu, kde plavou metrové torpéda znám, řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a zajedu tedy ověřit teorii. Plán je jednoduchý. V létě se ukazují u hladiny a ať jsem zkoušel cokoliv, přes den i v noci, zřejmě se jedná o zkušené ryby, které ignorují veškeré nástrahy jim předložené. Někde jsem si přečetl, že za zkoušku stojí strategie je rozežrat, takže jsem navařil asi dva kbelíky kukuřice (dohromady tak 6 kg) a včera po odpolední šichtě tam ještě v noci zajel a pořádně zakrmil. Teď je ráno, přestalo pršet, vyšlo sluníčko a já popíjím čaj a čekám. A doufám. Ale nakonec nic. Ryby jsou zřejmě někde jinde. Nebo je voda studená a pachová stopa samotné kukuřice nestačí, aby ryby najely a začaly hodovat. Šel jsem do auta pro nějaké pelety a zbytky boilies a naházel to všechno na zakrmené místo. Snad to pomůže. Snad to ty potfory slizský teď najdou. Tim Paisley píše, že třetí den od zakrmení je klíčový. Dnes je pondělí. Zítra se k vodě nedostanu, možná večer prokrmit ještě jednou. Nerad bych to zase přepálil... nebo už se stalo. Ryby hodovaly v noci, nažraly se a když jsem pak přišel já, byly už pryč... jenže tomu nevěřím. V létě třeba, ale teď, když je voda ještě takhle studená? Nene. Ve středu to zkusím znovu. Pamatuju si z minulého roku, že dost často jsem míval záběr (od kapra ale) až kolem desáté dopoledne. Ok, ve středu tady budu v 9 a uvidíme. Snad opravdu něco uvidím, protože dnes, když jsem chodil kolem vody (voda krásně čistá a průzračná) tak jsem neviděl ani šupinu, ani nic, co by naznačovalo aktivitu ryb. Možná je ta voda přece jen ještě moc studená a začne to později, prognoza hlásí, že od poloviny měsíce mají být přes den teploty kolem 14 - 15ti stupňů, což by ty potfory mohlo nakopnout. Posledních deset minut jsem cvičil Wallis cast. 3 nebo 4 hody se mi opravdu povedly. Těch ostatních 30 budu muset ještě dopilovat.

Když jsem přijížděl a viděl ty vyjeté stopy od aut u malého parkoviště hned vedle vody, napadlo mě, že tady bylo o víkendu asi hodně veselo. Ale u brány stálo jen jedno auto. Na chvíli mě zamrzelo, že na mém zahájení nebudu sám, ale rychle mě to přešlo. Přece jen abych byl upřímný, víc chytanou vodu v okolí neznám. Je to dané i polohou, tady severně od města toho moc není, jen pár vesnických rybníčků, o které se nikdo nestará a tak zarůstají, zanáší se a postupně, ale jistě, vysychají. Takže posedět si tady ve dvou je pro někoho, kdo nemá společnost moc rád, celkem úspěch.

Tahle voda je vlastně smutná voda. Co se sem vysadí, celkem rychle se vychytá. Žádná ryba zde nemá dlouhý život. Pravda dva kapry nad 70cm jsem tu už taky měl (a pustil zpět, kdo ví, jestli ještě jsou), ale to je asi vyjímka nebo tady možná i zázrak... Rybník má čtvercový pravidelný tvar a žádné překážky (popadané stromy, ostrůvky z rákosí atd.) tady nejsou, takže ryby se ani nemají kam schovat. Proč tedy tady? Vždyť je to tady tak trochu jako střelba na ptáky v kleci... ano, mám raději rybníčky zapomenuté a daleko od civilizace, jenže hlad po úspěšném zahájení je velký, takže vsázím na jistotu. Vím, že voda bude teď určitě dobře zarybněná.

Bylo asi 10 hodin dopoledne, popošel jsem kousek od auta a hledal kolegu. Hele ho, támhle v rohu? No... tam bych si dnes nesedl, ale jdu na pokec, kdo ví... Už trochu postarší rybář, po krátké konverzaci ostýchavost vyprchala a trochu se rozpovídal. Minulý týden se tady vedle chytnul jeden kapr, tak to tady zkouší. A byl tu jeden, ten jich prý teď přes víkend chytnul hodně, prej hned tři kousky. Aha, takže jsou ty potfory vzhůru a mají, doufám, hlad. No jaro je cítit ve vzduchu, po cestě zpět k autu si všímám, že divoké růže už orazily a mají hezké malé zelenkavé lístky. Tak snad.

Chvíli stojím u vody jen tak, všímám si, že vítr žene vodu do úplně opačného rohu, než sedí kolega. Ještě chvilku rozvažuju, ale pak rozdělám trochu krmení a nahážu to i s malou plechovkou kukuřice asi 10 metrů od břehu právě tam. U auta si balím nejnutnější do brašny a do kapes, nemám rád, když s sebou musím tahat moc věcí. Brašna, podběrák, vidlička, podložka, jeden prut a pin k tomu, hotovo. Proutek mám už dýl, trošku jsem ho přes zimu předělal, na řece ho pak pokřtil nějakým tím tlouštěm, snad tady ukáže, co v něm je. Bude desítka šťastné číslo? navazuju desítku háček na vlasec (10 lb), pod něj na vlas kuku z plechovky a šup tam s tím. První hodinu se nic neděje, usrkávám zázvorový čaj a pozoruju, co se děje kolem. Je slyšet skřivan a vysoko nade mnou krouží pár káňat... tam nahoře je obloha krásně modrá, jen pár rozevlátých mráčků, jsou jako záclony, bílé, jemné, průhledné... a špice se ohýbá, super, první kapřík tohoto roku. Je poznat, že voda je ještě hodně studená, takže moc nebojuje, přesto je to fajn pocit, mít zase rybu na prutu. Tipuju tak 2kg. Věřím, že teď se to rozjede, kapříka pouštím a čekám záběr každou chvilku. A záběr taky přichází, ale až za další hodinu... Kapřík jako ten první. Srkám čaj a pojídám keksíky. Beng! No tentokrát to bylo rychlejší. Tenhle je na svoji délku útly, má urvanou skřeli a celý vrchní pysk. No tomu dal transport teda zabrat. Vytahuju nůž, není potřeba, aby se trápil dál. Pak nastává krásná hodinka, pokazil jsem jen dva záběry, zbytek úspěšně trefuju. Postupně se kapříci i zvětšují. Zkouším i pelety, ale nic moc, vracím se tedy ke kukuřici. Taky nic moc. Hm, co se děje? Zvedám kukuřici asi 10 cm nade dno. Prásk! Aha. Asi osmý kapr je celý orvaný, ploutve, skřele, šupiny, chybí mu cela půlka ocasu... ježišmarja. Vytahuju nůž podruhé. Tenhle má tak 3,5 kg, toho si nechávám, toho menšího jsem pak daroval kolegovi. Bohužel jemu neprišlo nic, tak ať není smutnej. Velmi radostně přijal a hned mazal domů. Ani se mu nedivím, mě už je taky pěkná zima. Ještě vytahuju další dvě ryby. Kapříci moc nebojují, většinou jen jezdí v kruhu a drží se u dna. Nechci je rvát na sílu, přeci jen mám malý háček, ale proutek si vede skvěle, pracuje krásně a chytat s ním je radost. 

Chudáka kapra jsem očistil, naporcoval, je půl třetí, jedu domů. Dvě podkovy dávám paní sousedce, dvě podkovy pak dědovi. Sám si vařím polívku a zbytek masa dělám na másle s česnekem a chlebem k večeři. A pak pivko a pohoda.

Tak začátek sezony tedy ok. Ale příště už někam jinam.

Založeno 1970 hudebníky: Alexis Korner, Peter Thorup, Mickie Most a John Cameron jako textař. Jméno Alexis Korner se často objevuje ve spojení jako otec anglického blues. CCS je pak vykládáno jako Collective Consciousness Society.

Tohle je pohodová deska z roku 1972, známé skladby ve vlastním podání. Klasika a nádherná k tomu, navíc to má fakt šťávu...

www.youtube.com/watch