Po práci sbalit termosku s čajem, něco k zakousnutí a jedu. Včera mi přišlo poštou něco dobrého pro rybky, tak to musím vyzkoušet.

Na místě vládne už zimní atmosféra a jsem docela rád, že na první flek se dostávám ještě za světla. Pod háček do gumky malinkou peletku, trošku těsta k tomu, prokrmit a nahazuju tady do tišiny za keřem... známý to flek, vím, že tady jsou. Do pěti minut se špička přihne, zásek jde do tuhého a za chvilku na mě kouká z podběráku slušná rybka... padesát dva, hm, celkem slušné na rozjezd. Tak plav...  a co já? Tlouštidlo při zdolávání trochu řádil, takže ani neuvažuju, že bych ještě jednou nahodil. Ale domů? To ne.

Už je dost šero a než se dostanu na flek, který mám v mysli, je už tma. Tenhle úsek řeky jsem nikdy nechytal, pamatuju si jen mlhavě něco z map na gůglu. Všude jsou tu stopy zvěře... jak tady na mě něco vyběhne, to bude legrace. Celý tenhle úsek je táhlý ohyb, možná snad půl kilometru dlouhý. Sedím na jeho samém začátku na vnitřní straně, jen kousek ode mě je nějaké křovisko ve vodě. Mezi ním a mnou je celkem klidnější proud, takže tomu dávám asi půl hodiny, ale bez odezvy. Vracím se směrem k těm nejhustším křovinám a razím si cestu k vodě. Tak tenhle flek se mi zamlouvá moc. Pro tmu sice nevidím, jestli je tu hloubka, ale jelikož se tady řeka zase semkla a na druhou stranu je to jen asi třicet metrů, moc si slibuju od příbřežní asi patnáct metrů dlouhé zony s velmi mírným proudem. První nához a zjišťuju, že takhle to dál nepůjde, nic nevidím - na špičku montuju světýlko a zvětšuju háček i sousto pod ním. První záběr přichází asi za deset minut, ale zásek jde do prázdna. U druhého záběru si nejsem jistý, nakonec sekám, ale je to jen větvička a listí. Třetí záběr mi protočí i pin, ale zásek opět do prázdna... no krucinál... tak znovu... ještě kontrola... všechno sedí, tak to tam posílám. Deset minut se nic neděje, pak dva menší drbance a hokejka jak v létě. Po záseku voda exploduje a následuje výpad do proudu ode mě pryč... ale kámo tak nějak jsem s tím počítal... i když je tohle už zimní chytání, o nějaké jemnotě nemúže být ani řeč, takže výpad končí celkem rychle skoro u mých nohou... tak prej ne, ještě jednou to zkusí napálit pod keř po mojí pravé ruce, ale protože mu nedávám ani metr, přichází kapitulace. Paráda, rybka sice o cenťák kratší než ta první, ale adrenalin dobrej.

Balím, už hodinu mám promočené boty, páč jsem nedával pozor a sjel do louže za mnou, dost to studí. Mám to k autu dobrou půlhodinu ostré chůze, aspoň si vychutnávám to ticho a nádhernou atmosféru. V osum večer doma, spokojený jak blecha.

Inspirován houbařským vláknem vyrážím směr les... nějak tomu nevěřím, skoro konec listopadu, ale světe div se - za dvě hodinky v lese nasbíráno pár hříbků, něco kovářů a kozáků, sem tam suchohřib a ještě pár bedel na zitra na osmažení k obědu. Neuvěřitelné, něco takového nepamatuju. Ale je vlhko a přes den tady máme kolem dvanácti stupňů, v noci kolem šesti, tak asi je to pro houby ok.

Poté se přesunuju směr řeka. Tentokráte vybírám úplně nový flek - ohyb řeky kousek od staré nefunkční papírny. Zaparkuju a jdu k vodě. Nevím, co to mám dnes za den, tenhle moment asi hned tak nezapomenu... stojím na břehu a ani ne tři metry přímo přede mnou ve vodě snad po kolena stojí krásná parma. Ani se nehnu. Ona taky ne. Nádherná ryba... nic nedělá, nehledá potravu, prostě tam jen stojí. Chvíli ji pozoruju, pak opatrně krůček za krokem kolem ní projdu proti proudu. Sonduju, jestli jich je tady víc, ale žádnou nevidím. Pomaličku se vracím zpátky, parma se hnula více do hloubky, ale furt ji na jemném kamínkovém dně krásně vidím. Co teď? Mám s sebou vařené konopné semínko a masňáky, rozdělám k tomu trochu krmení a zakrmuju dva fleky. Až se setmí, jdu na to. Ale byla by to moc velká náhoda, kdyby to takhle fungovalo. Něco před osmou večer balím, bez kontaktu.... ale s vědomím, že tady jsou. Možná zítra...

Nechal jsem se dnes přesvědčit a vzal provětrat starý dobrý štípaný kaprařský proutek. Dlouho visel v plátěném obalu, dlouho. Skoro dva roky. Možná, že to tak mělo být, ale každopádně než jsem ho dostal, tak prošel absolutním repasem, takže aby někde jen tak visel, tak na to je ho opravdu škoda. Zakrmil jsem si jeden flek na kanále a odjel na nedalekou pískovnu na líny. Rozdělal trochu futra, prohodil troškou kukuřice a čekal, jakáže to magie nastane. A nastala. Nedalekou dálnici opravovali, takže auta mohli jezdit jen pomalu a nebylo je skoro slyšet, slunce do mě pralo, kousek ode mě se hodil hezký kapr a furt kolem mě kroužily vážky, dokonce jsem pozoroval nějaké chrostíky při aktu lásky. Ryba se nekonala, ale byly to fajn dvě hodinky.

Na kanále je to jiná, jelikož vím, co tady žije, tak s sebou pro jistotu beru i starý uhlíkáč, kterým jsem tady už něco vypáčil. Ale ani tady se ryba nekoná, neva. Při nahazování a úspěšném zdolávání travin jsem si aspoň otestoval, jak neskutečně parabolický a měkký tenhle proutek je. Než na velké kapry, tak se spiše přikláním vzít ho na řeku na velké tlouště. Uvidíme, možná jen potvůrka čeká na ten správný křest. Každopádně barva na slunci a vůbec manipulace s tímhle skoro uměleckým dílem je paráda.

Konečně znovu na rybách. Tentokráte zase pěkně postaru na nějakého kapříka. Jelikož to má být blesková akce, tak volím menší vodu a kukuřici.

Vybírám místo po větru - sice to tady ještě leží ve stínu, ale brzo už se dostane sluníčko i sem, takže pár hrstiček asi 5 - 6 metrů od břehu a pod háček dvě zrnka a už si hezky vychutnávám krásný den v podzimní přírodě. Jo bylo by to fajn potahat si něco slušnějšího a tajně doufám aspoň v násaďáka. Hodinku se nic neděje, tak to raději převážu na nejmenší háček, co najdu a pod něj pak jen jedno zrnko. No a světe div se, za půl hodinky je z toho poctivá jízda. Ryba se drží u dna, takže si troufám pomýšlet fakt na něco slušnějšího. Výpady jdou sice ubrzdit docela dobře, ale přitáhnout ji není tak lehké. Po pár minutách se opravdu můžu zaradovat. Vzhledem k tomu, že tady nepřežijí násaďáci organizované nájezdy bobkařů všeho druhu víc jak rok, tak se jedná o trofejní rybku a na břehu naměřím 72 čísel a něco přes 8 kilo... tak tenhle krásně vypasený lysec mi opravdu udělal moooc velkou radost. Pouštím, balím, skok do lesa nedaleko, ale jen pýchavky. Neva, moc fajn to bylo.

Trochu ztřeštěný nápad, ale proč to nezkusit... asi dva týdny zpět jsem ve sklepě znovunašel vodotěsný vak od firmy Ortlieb... už dlouho jsem přemýšlel nad tím, že by nebylo marné zkusit ty fleky, kde chytávám, z druhé strany. Na místě se mi do toho moc nechce, ale nakonec se přesvědčuju, balím a jdu na to. Celkem jsem musel částečně přebrodit a částečně přeplavat čtyřikrát, ale vzhledem k tomu, že máme třicet stupňů, tak ok. Hned po levé ruce mám vzrostlou starou vrbu... i když ji ta bouřka měsíc a půl zpět hezky dolámala (doufám holka, že ještě vydržíš, nerad bych zakončil svou pozemskou pouť zrovna takhle) trochu stínu tu je. Dávám do vody chladit pivko, zakrmím a jdu se projít. Zjišťuju, že jediné místo, na které si v noci troufám, je to, kde jsem se usadil, zbytek je dost risk, takže ležím ve stínu, ukusuju z řízku jak sloní ucho a zapíjím to dvanáctkou. Sem tam zase zakrmím, okoupu se a zase nanovo... až se na norka přišel podívat opravdový norek, kterého se mi tentokrát podařilo cvaknout.

Teprve až se setmí, nahazuju. Všechno cajk, první záběr přichází něco po půlnoci a je z toho tloušť něco přes pade. Dokrmuju,, sem tam pochrupkávám, sem tam si čtu, skrz korunu a listí koukám na hvězdy, dnes je to fajn, skoro bych řekl, že vidím mléčnou dráhu pouhým okem, ale to asi ne... nebo? Pouštím si na chvilku hudební doprovod... miliony světů nahoře, dole se na mě valí mlha. Kolem čtvrté znovu krátká jízda... podle mě stejná ryba, kresba šupin dost podobná a ranka v koutku. Zajímavé. Pak kolem půl sedmé přerušovaná jízda, znovu velmi podobná rybka, která se se mnou celkem poprala a kolem půl deváté krásná jízda a tentokráte klidný těžký tah a ryba zůstává v hloubce. Celé jsem to tady včera odpoledne ve vodě prošel, není tu nikde žádná vázka, taakže jsem trpělivý. I tak to netrvá dlouho a do podběráku vklouzne moc hezká rybka, fakt paráda. A dost. Balím, tentokráte přepravuju všechno na třikrát, něco po desáté jsem doma. Moc povedená noc.